ECLI:CZ:US:1996:1.US.29.96
sp. zn. I. ÚS 29/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 29/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem o návrhu ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného advokátkou JUDr. Z.D., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 1995, čj. 14 Co 199/95 - 53, a rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 27. 1. 1995, čj. 3 C 192/94 - 41, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 26. 1. 1996, doplněným podáním právní zástupkyně ze dne 7. 3. 1996.
Stěžovatel napadá rozsudky okresního i krajského soudu, jak jsou výše uvedeny. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 1995, čj. 14 Co 199/95 - 53, bylo v odvolacím řízení potvrzeno zamítnutí návrhu na určení, že částka Kč 38 860 103,- je určena k rozdělení na majetkové podíly podle §17 zákona č. 42/1992 Sb. Stěžovatel dochází k závěru, že uvedenými rozsudky byl porušen článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článek 90 Ústavy ČR i článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále pak i článek 11 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud není další odvolací instancí proti rozsudkům v systému obecných soudů. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných občanským zákoníkem, trestním zákonem, občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody, zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy ČR.
I. ÚS 29/96
Pokud jde o námitku porušení článku 36 odst. 1 Listiny a článku 90 Ústavy ČR, sám stěžovatel v doplnění své ústavní stížnosti správně uvádí, že každý se může domáhat svého práva stanoveným postupem. Ovšem jak v souladu s článkem 36 odst. 4 Listiny, tak právě i podle článku 90 Ústavy ČR je způsob uplatňování subjektivního práva upraven zákonem. Pokud tedy nedošlo v rámci soudního řízení k porušení procesního či hmotného práva chráněného Listinou, ústavou ČR nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 Ústavy ČR, ústavní soud nezkoumá, zda eventuálně došlo k porušení jiného práva stanoveného zákonem. Obdobně i článek 6 odst. 1 Úmluvy pouze stanoví, že každý má právo, aby byla jeho záležitost spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným orgánem, zřízeným zákonem.
Rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z článku 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny i z článku 6 odst. 1 Úmluvy, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně
právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Pokud jde o namítané porušení vlastnického práva podle článku 11 odst. 1 Listiny, je třeba konstatovat, že tento článek chrání toliko vlastnické právo již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, případně probíhá o něm soudní řízení. Uvedenému ostatně přisvědčuje i forma použité tzv. určovací žaloby, kdy soud rozhoduje, zda určité právo je či není, pokud je na určení naléhavý právní zájem. Posouzení existence naléhavého právního zájmu pak spočívá na odůvodněné úvaze obecného soudu, kterou Ústavní soud nepřezkoumává.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. dubna 1996 JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj