ECLI:CZ:US:1996:1.US.82.96
sp. zn. I. ÚS 82/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 82/96
ČESKÁ REPUBLIKA
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem o návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M.B., 2) B.G., obou zastoupených advokátem JUDr. Z.S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. 4 To 54/95, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR svým podáním ze dne 10. 3. 1996.
Stěžovatelé napadají rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 1995, sp. zn. 4 To 54/95, jímž byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v něm uvedených: Poukazují na nesprávné hodnocení důkazů a na dále blíže nespecifikované porušení práva na obhajobu. Stížnost vyúsťuje v závěr, že došlo k porušení trestního řádu a čl. 7 a 8 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není další odvolací instancí proti rozhodnutí obecných soudů a hodnocením důkazů, které byly obecnými soudy provedeny, se zabývá jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36, odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Takové porušení z napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze nevyplývá a ani není ústavní stížností namítáno.
I. ÚS 82/96
Poukaz na porušování čl. 7 a čl. 8 Listiny základních práv a svobod není případný. Čl. 7 uvedené Listiny se zabývá otázkami nedotknutelnosti osoby a zákazu mučení, čl. 8 této Listiny upravuje možnosti omezení osobní svobody a dotýká se především úkonů předcházejících vlastnímu trestnímu soudnímu řízení.
Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2). V ostatních aspektech řízení - pokud jde o dokazování - pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (čl. 36 odst. 1 a 4), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy). V trestním řízení soudním - obdobně jako v občanském soudním řízení - platí zákonem stanovená pravidla pro dokazování. Z důvodu možného citelnějšího zásahu do práv občana je režim ochrany práv v průběhu trestního soudního řízení přísnější než v občanském řízení. I v trestním řízení se uplatňuje zásada tzv. volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 a §125 tr. řádu). Soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. V odůvodnění rozsudku se vypořádává se skutečností, proč návrhům na provedení těchto důkazů nevyhověl.
Z ústavní stížnosti se nepodává, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatelů, a proto je nutno ji pokládat za zjevně neopodstatněnou.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 1996 JUDr. V1adimír P a u 1 soudce zpravodaj