ECLI:CZ:US:1996:2.US.151.96
sp. zn. II. ÚS 151/96
Usnesení
II. ÚS 151/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky V.B., zastoupené advokátem ing. B.D., o ústavní stížnosti ze dne 24. 5. 1996, došlé ústavnímu soudu dne 4. 6. 1996, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 1994, čj. 7 C 112/92-41,a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 1995, čj. 12 o 516/94-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 2. 1995, čj. 12 o 516/94-54, potvrdil rozsudek obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 1994, čj. 7 C 112/92-41, kterým bylo rozvedeno manželství navrhovatele ing. L.B. a odpůrkyně V.B.
Rozsudky obou soudů dle tvrzení stěžovatelky došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z připojeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 1994, čj. 7 C 112/92-41, Ústavní soud zjistil, že naříkaná rozhodnutí nabyla právní moci dne 7. 4. 1995. Stěžovatelka svou ústavní stížnost podala k poštovní přepravě u pošty R., doporučeným dopisem teprve dne 3. 6. 1996.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě lhůta započala dne 7. dubna 1995 a posledním dnem k podání ústavní stížnosti byl den 5. červen 1995.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost navrhovatelky nelze věcně projednat, neboť byla podána po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti.
Dle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením
II. ÚS 151/96
návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh dle §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. 9. 1996 Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR