ECLI:CZ:US:1996:2.US.153.96
sp. zn. II. ÚS 153/96
Usnesení
II. ÚS 153/96
ČESKÁ REPUBLIKA
-
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů A.K. a O.K., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 9. 1995, sp. zn. 12 C 204/91, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 1996, sp. zn. 18 Co 21/96, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a podniku B v P., jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupeného advokátkou JUDr. I.N., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 31. 5. 1996, doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 6. 1996, se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 9. 1995, sp. zn. 12 C 204/91, ve
II. ÚS 153/96
spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 1996, sp. zn. 18 Co 21/96, kterými byl zamítnut návrh na vydání nemovitostí domu čp. 2324 a st. parc. č. 1219, zapsaných na LV č. 10 pro obec P., v k. ú. V., uplatněný dle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že soudy věc nesprávně posoudily po právní stránce, postupovaly v rozporu s ustanovením §132 o.s.ř. a tím i v rozporu s ustanovením §5 odst. 1 zák. č. 335/91 Sb., o soudech a soudcích, neboť v daném případě se jednalo o zneužití dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb.
Přípisem, který byl doručen právnímu zástupci navrhovatelů oproti podpisu dne 4. 9. 1996, byl tento vyzván, aby ve lhůtě 14 dnů doplnil návrh a uvedl, které základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy bylo napadeným rozhodnutím porušeno. Současně byl upozorněn na možnost odmítnutí návrhu dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 2. 9. 1996 uvedl, že trvá na svých právních závěrech, odkázal na odůvodnění svého rozsudku a navrhl, aby v případě, že ústavní stížnost nebude jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, byla zamítnuta jako nedůvodná.
Vedlejší účastník podnik B., v přípise ze dne 3. 9. 1996, rovněž navrhl zamítnutí návrhu.
Ústavní soud po marném uplynutí lhůty pro odstranění vad návrhu znovu přezkoumal podání stěžovatelů a dospěl k závěru, že se jedná o návrh, který nemá náležitosti dle zák. č. 182/1993 Sb., neboť v něm není uvedeno, která základní práva nebo svobody byla napadenými rozsudky porušena. Za této situace a vzhledem k tomu, že dne 18. 9. 1996 uplynula lhůta k odstranění vad návrhu, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení §43
II. ÚS 153/96
odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 24. 9. 1996 soudkyně ústavního soudu ČR