ECLI:CZ:US:1996:2.US.164.96
sp. zn. II. ÚS 164/96
Usnesení
II.ÚS 164/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17.9.1996 soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti J.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Dne 18.6.1996 obdržel Ústavní soud návrh stěžovatele, zastoupeného advokátem JUDr. P.C., na základě plné moci ze dne 17.6.1996. Podání, podepsané stěžovatelem, směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.3.1996, čj.17 Co 864/95-63, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, kterým byla zamítnuta žaloba navrhovatele o zaplacení Kč 35 600,- s příslušenstvím, z titulu poskytnuté půjčky na zakoupení osobního automobilu.
Stěžovatel v návrhu uvedl, že hodnocení důkazů provedených v průběhu řízení nebylo správné,a vytýká oběma soudům porušení obecných procesních předpisů, které spatřuje v neprovedení jím navrhovaných důkazů a dále v tom, že oba obecné soudy nevyvodily z provedeného dokazování dostatečné závěry.
i
II.ÚS 164/96
Takovým postupem došlo k porušení čl. 36 odst.1 a č1.38 odst.2 Listiny základních práv a svobod.
Dne 21.6.1996 předložil navrhovatel Ústavnímu soudu písemné připomínky k zaslanému návrhu, ve kterých uvedl, že text podaného návrhu neodpovídá pokynům daných stěžovatelem právnímu zástupci. Zdůraznil, že v průběhu prvoinstančního řízení mu bylo bráněno se vyjadřovat k prováděným přednesům. Rozsudek okresního soudu neobsahoval ústní připomínky vznesené navrhovatelem při jednání. Rovněž pak uvedl, že přístup svého právního zástupce JUDr. C., k projednávané věci hodnotí jako značně liknavý.
V souvislosti s tímto sdělením vyrozuměl Ústavní soud České republiky dne 28.6.1996 navrhovatele o nutnosti vyřešení problému rozdílných podání v téže věci, a to i cestou odvolání udělené plné moci.
V podání, došlém dne 15.7.1996, které obsahovalo lékařskou zprávu - nález, o psychickém a fyzickém stavu navrhovatele, záznam z jednání mezi dosavadním právním zástupcem a stěžovatelem o ukončení právního zastoupení bylo připojeno i sdělení navrhovatele o skutečnosti, že po zajištění nového právního zástupce zašle soudu přepracovaný text podání.
Dne 21.8.1996, tedy po lhůtě stanovené Ústavním soudem, obdržel Ústavní soud sdělení nového právního zástupce JUDr. J.K. o převzetí zastoupení navrhovatele a podepsanou plnou moc.
Původní stížnost byla dne 26.8.1996 doplněna v tom smyslu, že stěžovatel trvá na zahrnutí písemných připomínek ze dne 21.6.1996 do příloh k ústavní stížnosti. Zdůrazňuje, že k porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu došlo mj. také tím, že původní právní zástupce navrhovatele převzal v průběhu občanskoprávního řízení zastoupení protistrany a důvěrné informace svého klienta použil v řízení k jeho neprospěchu.
II.ÚS 164/96
Pokud se týká odůvodnění ústavní stížnosti, stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy, konkrétně pak rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26.3.1996, čj. 17 Co 864/95-63, došlo k porušení jeho práv a svobod tím, že obecné soudy neprovedly důkazy navrhované stěžovatelem a při hodnocení těchto důkazů nevyvodily z nich patřičné skutkové závěry.
Nelze přisvědčit tvrzením stěžovatele, že uvedenými postupy obecných soudů došlo k porušení jím uváděných práv a svobod, neboť v řízení před obecnými soudy záleží na vůli soudů, zda veškeré důkazy navrhované v průběhu řízení provedou či nikoli. Zásada volného hodnocení důkazů pak znamená, že z takto provedených důkazů vyvodí skutkové a právní závěry. Pokud se týká napadeného rozsudku krajského soudu, je z něj patrné, že soud se zabýval veškerými důkazy, které směřovaly k objasnění skutkového základu věci. Navrhovatel však dostatečně neprokázal oprávněnost svých tvrzení uvedených v žalobním návrhu (neunesl důkazní břemeno) a tato skutečnost měla zásadní význam při konečném rozhodování soudu.
Soudci zpravodaji proto nezbylo, než podaný návrh jako zjevně neopodstatněný - o d m í t n o u t.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17.9.1996 JUDr.Antonín Procházka
soudce zpravodaj