ECLI:CZ:US:1996:2.US.178.96
sp. zn. II. ÚS 178/96
Usnesení
L
II. ÚS 178/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů 1.) M.B. a 2.) Z.P., obou zastoupených advokátkou JUDr. Z.K., o ústavní stížnosti ze dne 30. 6. 1996, došlé ústavnímu soudu dne 3. 7. 1996, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 1996, čj. 15 Ca 640/95-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností, včas podanou, se navrhovatelé obrátili na Ústavní soud se stížností proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 1996, čj. 15 Ca 640/95-9.
Důvod podání ústavní stížnosti navrhovatelé spatřují v tom, že tímto rozsudkem došlo k porušení čl. 5, čl. 11, odst. 1, 3, 4, čl. 12, č1. 36 Listiny základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že z podání nebylo patrno, jak vyžaduje §34 odst. 1 v souladu s §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, čeho se navrhovatelé domáhají, vyzval Ústavní soud navrhovatele přípisem ze dne 26. 8. 1996, aby tyto vady návrhu odstranili.
V reakci na tento přípis obdržel Ústavní soud dne 9. 9. 1996 prostřednictvím právní zástupkyně doplnění návrhu ústavní stížnosti ze dne 4. 9. 1996, kde je navrženo upřesnění petitu v tom smyslu, aby bylo ústavním soudem přiznáno stěžovatelům vlastnické právo k jedné polovině p. p. č. 436 - louka dle pozemkového katastru o výměře 1878 m v k.ú. S., nyní p. p. č. 117, respektive, aby byl uznán nárok oprávněných osob.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není 3. instancí v systému rozhodování obecných soudů a přísluší mu v mezích ústavy ČR, čl. 87 písm. d), ve vztahu k ustanovením zákona č. 182/1993 Sb., rozhodovat o tom, zda rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod navrhovatele. Pokud by k takovému závěru Ústavní soud dospěl, může vyslovit, v čem spočívá porušení garantovaného základního práva (či svobody) a naříkané rozhodnutí orgánu veřejné moci
II. ÚS 178/96
zrušit (srovnej §82 cit. zákona). Nemůže ale nahradit rozhodnutí soudu ve věci samé, jak žádají v návrhu stěžovatelé.
Dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není ústavní soud příslušný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) cit. zákona odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. 10. 1996 Vojtěch Cepl
soudce ÚS