ECLI:CZ:US:1996:2.US.200.96
sp. zn. II. ÚS 200/96
Usnesení
II.ÚS 200/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30.10.1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A.P., takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t se odmítá .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1, písm. f), zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť stížnost je nepřípustná.
Dne 22.7.1996 obdržel Ústavní soud ČR podání navrhovatelky A.P., zastoupené v době podání na základě plné moci advokátkou JUDr. E.N., které směřovalo proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30.4.1996 (na vyhotovení rozhodnutí chybně uvedeno 30.4.1995), sp. zn. 28 Ca 262/95, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatelky proti rozhodnutí O.ú. Č.B. pozemkového úřadu.
Navrhovatelka spolu s ústavní stížnosti podala návrh na zrušení zák.č. 143/1947 Sb., podle čl. 87 odst.1 písm.a) Ústavy ČR a §64 a násl.zák.č.182/1993 Sb.
II.ÚS 200/96
Ve svém návrhu uvedla, že dne 29.1.1993 uplatnila u O.ú. - pozemkového úřadu v L., nárok na vydání veškerého majetku patřícího "hlubocké větvi Sch.". Tento nárok byl postoupen O.ú. - pozemkovému úřadu v Č.B. Pozemkový úřad vydal rozhodnutí, ve kterém uvedl, že navrhovatelka není vlastníkem nemovitostí nárokovaných ve svém podání. Proti rozhodnutí tohoto okresního úřadu podala paní P. odvolání k Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.4.1996 potvrdil rozhodnutí O.ú. - pozemkového úřadu Č.B.
Ústavní soud si vyžádal od tehdejší právní zástupkyně navrhovatelky doplnění doložky nabytí právní moci na rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ve stanovené lhůtě sdělila právní zástupkyně soudci zpravodaji, že doložku právní moci v rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 262/95, nelze získat, neboť v doručování rozsudku došlo k některým nejasnostem.
Soudce zpravodaj proto požádal Městský soud v Praze o sdělení, kdy předmětné rozhodnutí napadené stěžovatelkou nabylo právní moci.
Dne 21.10.1996 obdržel Ústavní soud sdělení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. E.P., že citovaný rozsudek dosud právní moci nenabyl, a to z důvodů různých překážek v doručování povinným osobám. Ve věci vystupuje v řízení celkem 157 povinných osob jako účastníků řízení, z nichž se některým doručit dosud nepodařilo a u jiných jsou závady v doručenkách, které soud v současné době odstraňuje.
Dne 1.10.1996 předložila právní zástupkyně navrhovatelky na její výslovné přání doplnění ústavní stížnosti.
Dne 11.10.1996 obdržel Ústavní soud sdělení právní zástupkyně JUDr. E.N., která informovala soud o skutečnosti, že ode dne 7.10.1996 již dále nezastupuje navrhovatelku v řízení před
II.ÚS 200/96
Ústavním soudem ve věci podané ústavní stížnosti.
Na základě sdělení Městského soudu v Praze soudci zpravodaji nezbylo, než podanou ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout, neboť nebyla splněna podmínka uvedená v §72 odst.1 písm. a), odst.2 a 4, ve vztahu k §75 odst.1 zák.č. 182/1993 Sb.
Vzhledem k tomu, že spolu s ústavní stížností byl podán i návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., bylo tento návrh nutno rovněž odmítnout, neboť ve smyslu ust. §64 odst.1 písm. d) zák.č. 182/1993 Sb. může podat tento návrh pouze ten, kdo podal ústavní stížnost splňující podmínky uvedené v zák.č.182/1993 Sb.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30.10.1996
JUDr. Antonín Procházka
Soudce Ústavního soudu