ECLI:CZ:US:1996:2.US.202.95
sp. zn. II. ÚS 202/95
Usnesení
II. ÚS 202/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky MUDr. F.H., právně zastoupené advokátkou JUDr. H.K., o ústavní stížnosti ze dne 27. 7. 1995, došlé Ústavnímu soudu České republiky dne 2. 8. 1995, proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně, čj. 10 C 2203/91-41, ze dne 31. 1. 1994, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 9 Co 332/94, ze dne 14. 3. 1995, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka svým návrhem namítala nesprávnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 9 Co 332/94, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. 1. 1994, čj. 10 C 2203/91- 41, v řízení o vydání domu čp. 168 s pozemkovou parcelou č. 838/1 o výměře 606 m2 v katastrálním území B.
Důvodem podání ústavní stížnosti dle navrhovatelky je porušení základních lidských práv, jmenovitě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda ústavní stížnost je přípustná. Dle §72 odst. 2 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž je nutno zařadit i dovolání.
Ústavní soud se v posuzované věci proto zabýval možností navrhovatelky podat proti naříkanému rozsudku krajského soudu dovolání.
Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. 9 Co 332/94, Ústavní soud zjistil, že krajský soud jako soud odvolací ve výroku potvrzujícího rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Jak vyplývá z odůvodnění naříkaného rozsudku, dovolání připustil krajský soud ve svém rozsudku dle §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění ke dni vynesení rozsudku, neboť má za to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
II. ÚS 202/95
Z uvedeného vyplývá, že v dané věci je dovolání přípustné. V důsledku toho lze stěžovatelce vytknout nevyčerpání všech procesních prostředků, poskytovaných zákonem k ochraně práva; dle §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je proto ústavní stížnost nepřípustná.
Podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl,
soudce Ústavního soudu ČR
V Brně dne 15. října 1996