ECLI:CZ:US:1996:2.US.215.96
sp. zn. II. ÚS 215/96
Usnesení
II.ÚS 215/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 9.9.1996 soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. M.M., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Ústavní soud České republiky obdržel dne 2.8.1996 podání označené jako stížnost - návrh, na přezkoumání §13 zákona č.87/1991 Sb. z důvodu diskriminace.
Podání odůvodnil navrhovatel tím, že Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl jeho žalobu o finanční náhradu ve výši 60 000,- Kč, jako
II.ÚS 215/96
odškodnění dle zákona č. 87/1991 Sb. s tím, že stěžovatel nesplnil jednu ze tří podmínek uvedenou v ust. §13 odst.2 citovaného zákona tj., že součástí zabaveného majetku není nemovitost.
Tímto ustanovením se cítí navrhovatel diskriminován oproti občanům, na něž se právo náhrady za propadlý majetek vztahuje jen z toho důvodu, že v době emigrace nevlastnili nemovitost.
Dne 12.8.1996 zaslal Ústavní soud stěžovateli poučení o náležitostech podání ústavní stížnosti a vyzval jej k odstranění vytčených vad. Písemné poučení převzal navrhovatel dne 15.8.1996.
Dne 23.8.1996 obdržel Ústavní soud přípis stěžovatele, ve kterém mimo jiné uvedl, že žádný právník nemůže na skutečnostech, které již ve svém podání uvedl nic změnit, mimo její formy. Z toho důvodu nechává již na zvážení Ústavního soudu, zda podání projedná či nikoliv, neboť se domnívá, že případné právní zastoupení v jeho věci stejně nezmění diskriminační charakter ust. §13 odst. 2 zák.č. 87/1991 Sb. Toto ustanovení, jak uvádí navrhovatel, znevýhodňuje fyzické osoby odsouzené v souvislosti s emigrací ke ztrátě veškerého majetku, vč. nemovitostí, před těmi, kteří nemovitost v době emigrace neměli.
Podmínky podání ústavní stížnosti, vyplývající ze zák.č. 182/1993 Sb., které obsahují i povinnost právního zastoupení navrhovatele směřují především k tomu, aby Ústavní soud ČR nevystupoval jako další odvolací instance obecných soudů v rámci soustavy soudů ČR.
Mezi povinnosti právního zástupce navrhovatele v rámci udělené plné moci pak samozřejmě patří objasnit svému mandantu smysl a účel řízení o ústavní stížnosti, vč. možností postupu podle čl. 87 odst. 1 písm.a) Ústavy ČR ve vztahu k ust. §64 odst.1 a §74 zák.č. 182/1993 Sb.
Podrobné právní poučení ve smyslu shora uvedeném, rozhodně
II.ÚS 215/96
není v možnostech i povinnostech tohoto soudu. Pokud tedy navrhovatel považuje právní zastoupení ve věci svého návrhu za nadbytečné, nezbylo soudci zpravodaji, než návrh s ohledem na ust. §43 odst.1 písm. a) zák.č. 18211993 Sb. o d m í t n o u t .
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 9.9.1996 JUDr. Antonín Procházka
Soudce zpravodaj