ECLI:CZ:US:1996:2.US.311.95
sp. zn. II. ÚS 311/95
Usnesení
II. ÚS 311/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. 3.1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J., zastoupené advokátem JUDr. J.V., takto:
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d mí t á .
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Navrhovatel podal dne 29. 12. 1995 k Ústavnímu soudu České republiky stížnost, která směřovala proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 1995, čj. 19 Ca 79/95-17, a ze dne 31. 10. 1995, čj. 19 Ca 471/95-16. Těmito rozsudky byly zamítnuty žaloby proti rozhodnutím F.ř. v H., ze dne 16. 1. 1995, čj.FŘ/04/06/3304/94/Da, 43 a rozhodnutí ze dne 12. 1. 1995, čj.FŘ/04/06/94/3303/Da 42.
Stěžovatel ve svém podání uvedl, že dne 27. 10. 1994 byly této společnosti doručeny platební výměry F.ú. v P., č. 121 ze dne 10. 10..1994, čj. 6960/3D/94, a č. 222 ze
II. ÚS 311/95
dne 10. 10. 1994, čj. 6962/3D/94. Těmito výměry byla stěžovateli vyměřena darovací daň, v prvém případě ve výši 3 496 816, - Kč a ve druhém případě částka 25 151,-Kč. Darovací daň byla vyměřena v souvislosti s kupní smlouvou kterou uzavřel stěžovatel s firmou A., s. r.o., jako prodávajícím, dne 10. 11. 1993 s účinností od 15. 11. 1993 na nemovitosti vč. pozemku. Proti výměrům podal stěžovatel odvolání, která byla rozhodnutími F.ř. H. v obou případech zamítnuta. Rozhodnutí odůvodnilo finanční ředitelství tak, že v případě, kdy nemovitost byla prodána za cenu nižší, než je cena zjištěná podle vyhlášky č. 393/1991 Sb., se při výpočtu daně vychází z ust. §7 a 10 zák.č. 357/1992 Sb., což znamená, že část majetku současně nabývaného zčásti bezúplatně je při převodu zdaněna daní darovací. Souhrn základů obou daní pak odpovídá celkově zjištěné ceně nemovitostí. Daní je zatížen jak prodávající, tak kupující. V dalším odůvodnění poukázal odvolací orgán na příslušná ustanovení zák.č. 357/1992 Sb., ve znění zák.č. 18/1993 Sb., přičemž v odůvodnění použil znění platné k 31. 12. 1993.
Stěžovatel podal proti oběma rozhodnutím finančního ředitelství žaloby ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud obě žaloby zamítl a v odůvodnění rozsudků zdůraznil, že podstatným znakem úplatného převodu je adekvátnost hodnoty vzájemných plněni. Zjištěný zjevný nepoměr mezi hodnotami vzájemného plnění, vyplývající z nepoměru mezi cenou sjednanou a cenou zjištěnou je třeba kvalifikovat jako smíšený úkon, tj. úkon zčásti bezúplatný a zčásti úplatný. Finanční orgán tedy podle názoru krajského soudu postupoval v souladu s platnými předpisy při vyměření darovací daně.
Navrhovatel zastává ve svém podání názor, že shora uvedenými rozhodnutími a rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele, zejména pak práva uvedená v čl. 2 odst. 3 , čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, která však ve své stížnosti blíže
II. ÚS 311/95
nespecifikuje. Závěrem podání navrhl, aby Ústavní soud České republiky ve smyslu §79 odst. 2 zák.č. 182/1993 Sb. odložil vykonavatelnost napadených rozhodnutí F.ř. v H.
Soudce zpravodaj se při posuzování stížnosti ztotožnil s právními závěry krajského soudu, neboť vychází z tehdy platné právní úpravy vyměřovacího základu daně darovací. V dalším zdůvodnění odkazuje soudce zpravodaj na usnesení Ústavního soudu České republiky, vedené pod sp. zn. III. ÚS 135/94, které se týkalo věci skutkově totožné.
Vzhledem k tomu, že jak odůvodnění obsažená v odvolacích rozhodnutích, tak i v rozsudcích krajského soudu, jsou zcela vyčerpávající a ve svých právních vývodech jsou v souladu s již dříve publikovaným rozhodnutím Ústavního soudu České republiky, soudci zpravodaji proto nezbylo , než návrh jako zjevně neopodstatněný o d m í t n o u t .
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 26. 3. 1996 JUDr. Antonín Procházka
soudce zpravodaj