ECLI:CZ:US:1996:2.US.35.96
sp. zn. II. ÚS 35/96
Usnesení
II. ÚS 35/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele K.K., zastoupeného advokátem JUDr. Z.J., o ústavní stížnosti proti postupu Policie České republiky, a KSZ, za účasti Policie České republiky, K.ú.v a KSZ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
II. ÚS 35/96
Odůvodnění:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal protiústavnost postupu Policie České republiky, K.ú.v., spočívající v tom, že jeho obhájci nebyla v průběhu vyšetřování sdělována jména svědků, kteří měli být ve stanovený den v jeho věci vyslechnuti, s tím, že naposledy se tak stalo přípisem K.ú.v., ze dne 5. 12. 1995, ČVS-KVV-141/105-95. Proti tomuto postupu se bránil žádostí
• přezkoumání podle §167 tr. řádu, avšak KSZ mu v odpovědi ze dne 6. 12. 1995 sdělilo, že neshledalo v napadeném postupu žádné porušení zákona a proto ve věci nečiní žádné opatření. Konkrétně stěžovatel namítal, že neuvedením svědků, kteří mají být ve stanovený den v jeho věci vyslechnuti, ztrácí možnost předem se poradit s advokátem o tom, zda se jeho advokát má výslechu zúčastnit, a stejně tak nemůže se svým advokátem věc probrat ani po stránce obsahové. Jeho advokát tak nemá možnost se na úkon náležitě připravit, zejména pokud jde o kladení otázek, prověření věrohodnosti svědků apod. S odkazem na literaturu autorů JUDr. P.V. a JUDr. J.Š., uvedenou v B.A. č. 5/95 a č. 8/95, pak dovodil, že je povinností vyšetřovatele včas a předem sdělit obhájci vedle místa a času i jméno svědka s tím, že nesdělení jména svědka, který má být vyslechnut, je v rozporu s §2 odst. 13 a §33 odst. 3 tr. ř. a z hlediska ústavního v rozporu s čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), který obviněnému zaručuje ústavní právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a i s čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb., dále jen "Úmluva"), který je obsahově shodný.
Policie ČR, K.ú.v., ve svém vyjádření k ústavní stížnosti potvrdil, že vyšetřovatel nesdělil obhájci jména svědků, kteří byli předvoláni, a sice proto, že ustanovení §165 odst. 2 tr. ř. takovou povinnost vyšetřovateli neukládá. Dále ve svém vyjádření konstatoval, že
II. ÚS 35/96
stěžovatelem citovaná polemika vedená k této problematice na stránkách časopisu je pouze úvahou de lege ferenda, neboť nemá konkrétní oporu v zákoně. Současně vyslovil názor, že sdělení jmen svědků by mohlo zmatit naplnění ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. a navíc v konkrétním případě mohlo vést i k ohrožení hodnoty důkazu podaného svědkem a dokonce i k ohrožení svědka samého.
KSZ ve svém vyjádření zdůraznilo, že práva obhajoby jsou řešena v §41 tr. ř. a dalších, přičemž základním předpokladem pro řádný výkon obhajoby je její řádné převzetí a kontakt obhájce s obviněným, který je zajištěn zcela mimo možnost zásahu orgánů činných v trestním řízení. Dále pokud jde o ustanovení §165 odst. 2 tr. ř., z něhož plyne povinnost sdělit pouze místo a čas úkonu, sdělil, že touto dikcí je konkretizováno právo obhajoby vyplývající z §41 odst. 2 tr. ř. a nelze ani tendenčními výklady tyto podmínky rozšiřovat o další identifikační znaky. Kromě uvedeného by dle KSZ došlo i k průlomu do ustanovení §55 odst. 2 tr. ř. a porušení §165 odst. 1 věta druhá tr. ř., kde je výslovně uložena povinnost ochránit utajení identity a podoby svědka před obhájcem. Také KSZ konstatuje, že stěžovatelem dovolávaná diskuse na stránkách odborných časopisů je úvahou pouze de lege ferenda. Konečně ve svém vyjádření KSZ poukázalo i na ustanovení §1 odst. 1 tr. ř., jehož cílem není férová soutěž rovnosti stran, ale spravedlivé potrestání pachatele trestného činu po jeho řádném objasnění, což je také nutný úhel pohledu na zkoumanou problematiku.
Nutno předeslat, že předmětem zkoumání Ústavního soudu může být toliko otázka ústavnosti, a to konkrétně porušení č1.40 odst. 3 Listiny a č1. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy, kterých se stěžovatel dovolává a v nichž je upraveno právo obviněného na přiměřený čas a možnost přípravy obhajoby. Protože v dané věci byla dodržena litera zákona, která v §165 odst. 2 tr. ř. expresis verbis ukládá pouze povinnost sdělit včas dobu a místo konání úkonu
II. ÚS 35/96
a současně nebylo z obsahu připojeného spisu, ČVS: KVV-141/105-95, zjištěno, že by obviněnému a jeho obhájci byla zkrácena práva na přípravu a výkon plnohodnotné obhajoby jinými opatřeními, nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 12. 8. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR