ECLI:CZ:US:1996:2.US.89.95
sp. zn. II. ÚS 89/95
Usnesení
II. ÚS 89/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatele M.M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 1994, čj. 4 To 137/94-487, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 1994, čj. 1 T 284/93-453, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem, podaným poště k přepravě dne 27. 4. 1995, namítal nesprávnost usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 1994, čj. 4 To 137/94-487, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 1994, čj. 1 T 284/93-453. V odůvodnění ústavní stížnosti zejména namítal, že byl odsouzen k devíti letům trestu odnětí svobody, ačkoliv je nevinen. Dále namítal, že mu nebyla napadená rozhodnutí do dnešního dne ani doručena.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60ti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
II. ÚS 89/95
V dané věci bylo ústavní stížností napadeno rozhodnutí Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 1994, čj. 1 T 284/93-453, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 1994, čj. 4 To 137/94-487. Toto je také datum, kdy vzhledem k ustanovení §140 odst. 1 písm. a) trest. řádu nabylo právní moci. Protože navrhovatel svou ústavní stížnost podal k přepravě teprve dne 27. 4. 1995, jde zcela zjevně o návrh podaný po lhůtě, stanovené tímto zákonem (§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle citovaného ustanovení odmítnout. Pro úplnost se uvádí, že z připojeného spisu Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 1 T 284/93, bylo zjištěno, že jak rozsudek Okresního soudu v Mostě, tak usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, bylo vyhlášeno při jednání, které bylo veřejné, jemuž byl navrhovatel osobně účasten, a obě rozhodnutí mu také byla doručena do vlastních rukou oproti podpisu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 7. 2. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR