ECLI:CZ:US:1996:2.US.93.96
sp. zn. II. ÚS 93/96
Usnesení
' II. ÚS 93/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. S.S., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 719/93, ze dne 19. 9. 1995, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve svém návrhu domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 719/93, ze dne 19. 9. 1995. Uvedeným rozhodnutím byl zamítnut návrh na obnovu řízení ze dne 7. 11. 1991 směřující proti rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87, kterými byl částečně zamítnut jeho návrh, a to ve výši 123.380,- Kčs z celkem požadovaných 138.026,- Kčs. K porušení základního práva stěžovatele na spravedlivé projednání věci mělo dojít v průběhu řízení, vedeného u Okresního soudu Brno - venkov, pod sp. zn. 8 C 223/86, ve kterém svým návrhem ze dne 19. 2. 1986 uplatnil vůči svému zaměstnavateli jako odpůrci nároky ve výši 138.026,- Kč celkem. Stěžovatel má za to, že okresní i odvolací soud nepřihlížely k jím navrženým důkazům a pominuly důkazy o nepravdivosti svědeckých výpovědí.
Stěžovatel uvedl, že nápravy se domáhal prostřednictvím návrhů na obnovu řízení. Jeho prvý návrh na obnovu řízení ze dne
II. ÚS 93/96
6. 10. 1988 byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 8 C 176/88, ze dne 22. 12. 1988, zamítnut jako předčasný. Další návrh na obnovu řízení ze dne 6. 3. 1989 byl usnesením Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 7 C 339/91, ze dne 6. 11. 1991, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 48/92, ze dne 6. 8. 1993, zamítnut jako opožděný, ačkoliv právě z rozhodnutí o jeho prvém návrhu, sp. zn. 8 C 176/88, ze dne 22. 12. 1988, a dopisů předsedy krajského soudu ze dne 14. 2. 1991 a ze dne 13. 3. 1991 plynul opak, totiž že řízení ve věci 8 C 223/86, jehož obnovy se domáhal, dosud nenabylo právní moci. Dále namítal, že v usnesení krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, kterým bylo potvrzováno usnesení soudu prvého stupně, se uvádí, že mu byly dne 12. 6. 1986 doručeny znalecké posudky č. 78/91 a č. 26/89, ačkoliv mu nemohly být doručeny, neboť byly vypracovány 7. 3. 1991 a 10. 5. 1989 a z téhož důvodu je nemohl uvést ani v návrhu na obnovu ze dne 6. 3.1989. Konečně se stěžovatel domáhal nápravy třetím návrhem na obnovu řízení ze dne 7. 11. 1991. Řízení o tomto návrhu bylo zastaveno usnesením Okresního soudu Brno - venkov ze dne 16. 9. 1993, sp. zn. 4 C 1057/91, ve spojení s potvrzovacím usnesením krajského soudu ze dne 19. 9. 1995, sp. zn. 12 Co 719/93, a to s odkazem na předcházející návrh na obnovu řízení ze dne 6. 3. 1989. Vzhledem k tomu, že druhý návrh na obnovu řízení podal z opatrnosti z důvodu nejistoty ohledně právní moci rozhodnutí vydaného v řízení dle části třetí o.s.ř., sp. zn. 8 C 223/86, žádal Ústavní soud, aby uložil příslušnému soudu znovu projednat třetí návrh na obnovu řízení ze dne 7. 11. 1991.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele včetně připojených spisů Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 8 C 223/86, 8 C 176/88, 7 C 339/91, 4 C 1057/91, a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že navrhovatel považuje za nespravedlivá rozhodnutí soudů ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 223/86, vedené u Okresního soudu Brno - venkov, kterým
II. ÚS 93/96
bylo zamítavě rozhodnuto o výši náhrady za technický projekt v částce 96.400,- Kčs a o nedoplatcích na mzdě za rok 1982 a 1983 v částce 26.980,- Kčs, tedy celkem o částce 123.380,- Kčs (tj. rozhodnutí okresního soudu ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozhodnutím krajského soudu ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87-41), a uvádí argumenty dokladující toto tvrzení. Dále namítá jednak rozpor mezi rozhodnutím Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 12. 1988, sp. zn. 8 C 176/88, a dopisy předsedy krajského soudu na jedné straně a rozhodnutím krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, na druhé straně ohledně právní moci rozhodnutí o částce 123.380,- Kčs ve věci vedené pod sp. zn. 8 C 223/86 Okresního soudu Brno - venkov a dále rozpory ve vlastním rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, v nichž je mu přičítáno doručení znaleckých posudků 12. 6. 1986 a možnost jimi argumentovat v návrhu ze dne 6. 3. 1989, ačkoliv jde o posudky ze dne 7. 3. 1991 a 10. 5. 1989. Dále ve své ústavní stížnosti objasňuje důvody, které ho vedly k uplatnění několika návrhů na obnovu řízení v téže věci (sp. zn. 8 C 176/88; 7 C 339/91 a 4 C 1057/91). Naopak proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 719/93, ze dne 19. 9. 1995, napadenému ústavní stížností, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení o obnově, nic nenamítá a žádné porušení ústavně zaručeného práva tímto rozhodnutím nedovozuje. Toto napadené rozhodnutí potvrzovalo usnesení Okresního soudu Brno - venkov, sp. zn. 4 C 1057/91, ze dne 16. 9. 1993, kterým bylo řízení o návrhu na obnovu ze dne 7. 11. 1991 zastaveno pro překážku věci zahájené, a to pro v mezidobí vzniklou překážku věci rozsouzené, kterou založilo rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, tj. ve věci 7 C 339/91. Protože však toto rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, čj. 12 Co 48/92-30, pod sp. zn. 7 C 339/91, nebylo napadeno předmětnou ústavní stížností jen nad její rámec, je možno k námitkám stěžovatele konstatovat, že za situace, kdy bylo krajským soudem částečně o návrhu na plnění (srov. návrh ve věci 8 C 223/86 na 138.026,- Kčs a rozhodnutí Okresního soudu Brno
II. ÚS 93/96
venkov ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozhodnutím krajského soudu ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87-11, ohledně 123.380,- Kčs), dne 10. 7. 1987, pod čj. 12 Co 211/87-41, rozhodnuto a toto rozhodnutí bylo 25. 9. 1987 i doručeno, byl nesprávně usnesením Okresního soudu Brno - venkov dne 22. 12. 1988, pod sp. zn. 8 C 176/88, první návrh stěžovatele na obnovu směřující proti zamítavé části rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 10. 1988 zamítnut s tím, že dosud běží řízení ve věci 8 C 223/86. Ohledně namítaných rozporů vlastního ústavní stížností nenapadeného rozhodnutí, čj. 12 Co 48/92-30, pod sp. zn. 7 C 339/91, Ústavní soud uvádí, že bylo z uvedeného spisu 7 C 339/91 zjištěno datum doručení znaleckého posudku ze dne 10. 5. 1989 jako den 12. 6. 1989, což dále znamená, že jde o zjevnou chybu v psaní (1986 namísto 1989), opravitelnou soudem dle §164 o.s.ř. kdykoliv. Podstatou neúspěšnosti tohoto druhého návrhu na obnovu, pokud jeho důvodem měly být důkazy znaleckými posudky, ale zůstává nikoliv, jak tvrdí stěžovatel, právní moc rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Brno pod sp. zn. 8 C 223/86, ale to, že o znaleckých posudcích se stěžovatel zmínil až ve svém odvolání, které soudu došlo 3. 1. 1992, ačkoliv mu byly doručeny dne 12. 6. 1989, pokud jde o posudek ze dne 10. 5. 1989, a dne 7. 6. 1991, pokud jde o posudek ze dne 7. 3. 1991, a se kterými byl navíc seznámen u jednání, které proběhlo u odvolacího soudu 11. 6. 1991, jestliže tedy byla 3 měsíční lhůta pro podání návrhu na obnovu řízení zkoumána krajským soudem v těchto souvislostech, nelze v tomto směru nic tomuto ústavní stížností nenapadenému rozhodnutí vytknout. Naopak vadnost tohoto stížností nenapadeného rozhodnutí, a to i v poloze protiústavnosti, neboť státní moc lze vykonávat jen v mezích, případech a způsobem, který stanoví zákon, by byla lze spatřovat v tom, že bylo o návrhu na povolení obnovy ze dne 6. 3. 1989 pravomocně 6. 8. 1993, čj. 12 Co 48/92, zamítavě rozhodnuto, ačkoliv byl tento návrh vzat již dne 7. 11. 1991 stěžovatelem, pod sp. zn. 7 C 1057/91, zpět. Dlužno dodat, že tuto skutečnost nemohl zohlednit ani krajský soud, když vydával ústavní stížností napadené rozhodnutí ze dne 19. 9. 1995, 12 Co 719/93, neboť překážka věci rozsouzené nastupuje,
II. ÚS 93/96
aniž by byla podmíněna zákonností tohoto předcházejícího rozhodnutí. Jak již bylo konstatováno, napadenému rozhodnutí ze dne 19. 9. 1995, sp. zn. 12 Co 719/93, stěžovatel porušení ústavně zaručeného práva nevytýká, a protože ani z obsahu spisu 4 C 1057/91 nebylo zjištěno žádné porušení základního práva stěžovatele, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Ohledně rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 8. 1993, sp. zn. 12 Co 48/92, Ústavní soud z opatrnosti znovu uvádí, že nebylo předmětnou ústavní stížností ze dne 29. 3. 1996 napadeno a navíc s ohledem na lhůty obsažené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., již být napadeno nemůže, totéž platí i ohledně části rozhodnutí Okresního soudu Brno - venkov ze dne 22. 1. 1987, čj. 8 C 223/86-27, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 10. 7. 1987, čj. 12 Co 211/87-41, kterými byl zamítnut návrh navrhovatele na zaplacení 123.380,- Kčs, i ohledně usnesení Okresního soudu Brno venkov ze dne 22. 12. 1988, sp. zn. 8 C 176/88. Ze všech těchto důvodů nebyl ani stěžovatel vyzván k odstranění vady návrhu spočívající v nedostatku právního zastoupení (srov. §41 písm. b) ve spojení s §30 zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 14. 8. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR