ECLI:CZ:US:1996:3.US.103.96
sp. zn. III. ÚS 103/96
Usnesení
III. ÚS 103/96-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.M., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., o návrhu z 5. dubna 1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu ČR dne 10. dubna 1996, se navrhovatel domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č j. 14 Co 575/95 - 78, ze dne 4. ledna 1996, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 z 28. září 1995, č.j. 10 C 112/92 - 66. Uvedl, že citovaným rozsudkem došlo k zásahu do ústavně zaručeného práva, obsaženého v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jeho návrhu nebylo vyhověno přesto, že povinná osoba převzala nemovitosti, jejichž vydání se domáhal, bez právního důvodu, když předmětná trhová smlouva ze 30. června 1947, uzavřená A.M., tj. právní předchůdkyní navrhovatele, je neplatná.
Podle §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon o ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh zjevně neopodstatněný /§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb./.
S ohledem na obsah stížnosti, citovaná ustanovení zák. č. 182/1993 Sb., na obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 10 C 112/1992, jakož i na stanovisko, jež Ústavní soud ČR zaujal ve svých rozhodnutích /III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl./ byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a jako takový ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zák. č.182/1993 Sb. odmítnut.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy / čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy ČR/. Z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu: jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 obč. soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy se při hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když v provedeném řízení a na základě hodnocení provedených důkazů zamítly návrh, jímž se stěžovatel domáhal uložení povinnosti BH, s.p. v likvidaci, uzavřít dohodu o vydání poloviny nemovitostí, zapsaných ve v1. č. 1196 pozemkové knihy k.ú. P., tj. stavební parcely č. kat. 1442 s domem číslo popisné 923 a zahrady číslo kat. 1441.
III. ÚS 103/96-11
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo /§43 odst. 1 písm. c) zák. č.182/1993 Sb./.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 7. května 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj