ECLI:CZ:US:1996:3.US.172.96
sp. zn. III. ÚS 172/96
Usnesení
III. ÚS 172/96-9 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele PhDr. M.S., zastoupeného advokátem JUDr. J.L., o návrhu z 24. června 1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který Ústavní soud ČR obdržel dne 26. června 1996, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 v trestním řízení, vedeném proti němu, a zrušení rozhodnutí těchto soudů usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1996, sp. zn. 5 To 49/96, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu I ze dne 15. prosince 1995, sp. zn. 6 T 90/95. Uvedl, že postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho ústavní práva, zaručená mu Listinou základních práv a svobod a úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, když byl odsouzen, aniž by byl přítomen při hlavním líčení a aniž byl ke skutku, který byl předmětem obžaloby, orgánem činným v trestním řízení vyslechnut. Na jeho omluvy nepřítomnosti soudy obou stupňů nevzaly zřetel a tak podle jeho názoru porušily čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy. Tím, že nebylo vyhověno jeho námitce podjatosti soudce, který pak nebyl vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, bylo porušeno právo stěžovatele na to, aby byl souzen nestranným soudem. Konečně pak soud nevyslechl jeho obhájcem navržené svědky a tedy jednal v rozporu s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy.
III.ÚS 172/96-10
Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný /§43 odst. 1 písm. c) zák. č.182/1993 Sb./.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv, a svobod /čl. 83 Ústavy České republiky/.
Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 90/95 nebylo zjištěno, že by soudy obou stupňů stěžovateli toto právo odpíraly. O tom, že hlavní líčení bude probíhat v nepřítomnosti stěžovatele rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením dne 16. listopadu 1995 v souladu s §202 odst. 2 a §205 odst. 2 tr. řádu; stejně tak rozhodl Městský soud v Praze dne 30. dubna 1996 s odkazem na ustanovení §263 odst. 4 tr. řádu a na důkazy, svědčící o tom, že to byl stěžovatel, který své právo přítomnosti u hlavního líčení a právo vyjádřit se k provedeným důkazům neuplatnil.
Pokud jde o tvrzení, že ve věci stěžovatele nerozhodoval nezávislý a nestranný soud a tak bylo rozhodnutím soudu porušeno právo stěžovatele, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je třeba uvést, že o námitce podjatosti a návrhu na vyloučení soudce Obvodního soudu pro Prahu 1 rozhodl Městský soud v Praze dne 30. listopadu 1995 usnesením, jímž zamítl stížnost obžalovaného a konstatoval, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, svědčící o podjatosti soudce. Konečně pak ve věci samé rozhodoval v odvolacím řízení Městský soud v Praze v senátě, složeném ze tří soudců označeného soudu, proti nimž námitka podjatosti stěžovatelem vznesena nebyla.
Ve smyslu §2 odst. 4 až 6 trestního řádu postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti a tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran
III. ÚS 172/96-11
objasňují stejně pečlivě okolnosti, svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného, hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 6 T 90/95 nebylo zjištěno, že by obecné soudy nerespektovaly kautely, dané citovaným ustanovením trestního řádu, a postupovaly v rozporu s čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
S ohledem na výše uvedené, na znění §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., byl návrh stěžovatele, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj