ECLI:CZ:US:1996:3.US.182.96
sp. zn. III. ÚS 182/96
Usnesení
III. ÚS 182/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek M.V. a V.K., obou zastoupených advokátem JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. 14 Co 780/94, mimo ústní jednání dne 14. 8. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR v Brně dne 3. 7. 1996, označeným jako ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. 14 Co 780/94, podaly stěžovatelky ústavní stížnost bez bližšího odůvodnění s tím, že podrobnější odůvodnění bude provedeno samostatným písemným podáním. Dne 9. 7. 1996 pak bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno podání obou stěžovatelek, označené jako doplnění ústavní stížnosti, ve kterém stěžovatelky tvrdí, že pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. 14 Co 780/94, bylo porušeno jejich základní právo vlastnit majetek získaný dědictvím dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud v Brně, dle tvrzení stěžovatelek, se
III. ÚS 182/96
měl dopustit porušení jejich základního práva tím, že svým rozsudkem ze dne 15. 2. 1996, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 10. 1994, sp. zn. 4 C 116/91, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 24. 10. 1995 zamítl návrh stěžovatelek na uložení povinnosti odpůrci (J.,) uzavřít dohodu o vydání nemovitosti ve smyslu zák. č. 403/1990 Sb. ve znění, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.
Ústavní soud se předně zabýval včasností podání ústavní stížnosti ve smyslu ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozsudek Krajského soudu v Brně napadený stížností stěžovatelek nabyl podle zjištění Ústavního soudu (č. 1. 11 spisu) právní moci dne 2. 5. 1996. Tímto dnem počala běžet lhůta stanovená k podání ústavní stížnosti a konec této lhůty připadl na den 30. 6. 1996, jímž však byla neděle, a proto je posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti den 1. 7. 1996 jako nejblíže následující pracovní den. Prvé podání stěžovatelek bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno až dne 3. 7. 1996, když k poštovní přepravě bylo podáno dne 1. 7. 1996 a podle většinového názoru Ústavního soudu, by při splnění náležitostí návrhu na zahájení řízení bylo podáno včas. Toto podání však nelze považovat za návrh na zahájení řízení ve smyslu ust. §34, 72 zák. č. 182/1993 Sb., neboť podání provedené banketní formou nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem a nelze je za takovýto návrh považovat.
Protože stěžovatelky podaly ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu podání k Ústavnímu soudu ČR, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout výrokem, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno (§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.).
III. ÚS 182/96
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 14. 8. 1996
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR