ECLI:CZ:US:1996:3.US.274.96
sp. zn. III. ÚS 274/96
Usnesení
III. ÚS 274/96-3
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele B.S., zastoupeného advokátem JUDr. L.T., o návrhu ze dne 10. října 1996, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní soud České republiky obdržel 11. října 1996 podání, označené jako ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 19. 3. 1996, sp. zn. 9 C 25/96, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8. 1996, sp. zn. 22 Co 339/96. Navrhovatel uvedl, že soudy obou stupňů jej zavázaly k zaplacení částky 29.612,- Kč s přísl. a k náhradě nákladů řízení ČS, přičemž nevzaly zřetel na námitku promlčení, kterou u soudu vznesl. Vyslovil přesvědčení, že tříletá promlčecí doba pro uplatnění nároku pojišťovny podle §826 obč. zákona proti jeho osobě uplynula dne 20. 8.1993, tj. za tři roky od vzniku škody, kterou způsobil provozem motorového vozidla. Jestliže soudy nepřihlédly ke vznesené námitce promlčení, nerespektovaly zákonnou povinnost, vyplývající z §100 odst. 1 obč. zák., a porušily tak čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud proto zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 8.1996, sp. zn. 22 Co 339/96.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou /§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb./.
Ústavní soud v postupu obecných soudů neshledal porušení ústavních práv stěžovatele ani porušení jeho základních práv a svobod. Rozhodnutí o tom, že stěžovatel je povinen zaplatit ČP, částku, kterou jako pojistitelka uhradila mj. za stěžovatele poškozené, jíž pojištěný stěžovatel způsobil škodu motorovým vozidlem následkem požití alkoholu, jsou v souladu s ustanovením §826 obč. zákona. Pokud jde o námitku promlčení, vznesenou stěžovatelem, soudy aplikovaly správně §101 obč. zák. a správně stanovily počátek běhu promlčecí doby dnem, kdy za stěžovatele,
III. ÚS 274/96-4
jako za pojištěného, bylo plněno a kdy tedy právo pojistitele, vyplývající z §826 obč. zák., mohlo být proti pojištěnému uplatněno poprvé. Práva pojistitele vůči pojištěnému, který je odpovědný za škodu, způsobenou následkem požití alkoholu, nelze ztotožňovat s právy pojistitele, zakotvenými v §827 a násl. obč. zákona. V souladu s tím pak soudy správně stanovily počátek běhu promlčecí doby u nároku, vyplývajícího z §826 obč. zák., a proto Ústavní soud odkazuje v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze, s nímž se ztotožňuje.
Podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na výše uvedená zjištění a citované právní ustanovení rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo, když návrh stěžovatele shledal zjevně neopodstatněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj