ECLI:CZ:US:1996:3.US.286.95
sp. zn. III. ÚS 286/95
Usnesení
III. ÚS 286/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR ve věci ústavní stížnosti navrhovatele M.F., zastoupeného advokátem JUDr. P.B., rozhodl takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel M.F. podal dne 28.11.1995 ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 61/95, ze dne 21. 9. 1995, a rozsudku Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 11 C 78/94 ze dne 20. 10. 1994. Petitem návrhu se domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni proto, že tímto rozsudkem bylo podle jeho názoru porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tedy základní právo stanovené mezinárodní smlouvou, která podle čl. 10 Ústavy ČR má přednost před zákonem.
I když podle obecné úpravy občanského soudního řádu by proti napadenému rozsudku nebylo přípustné dovolání, Krajský soud v Plzni podle §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu připustil dovolání s ohledem na zásadní význam řešení právní otázky. Z vyjádření právního zástupce navrhovatele ze dne 11.12.1995 k dotazu Ústavního soudu ČR vyplývá, že navrhovatel stanoveného práva dovolání využil a dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11 Co 61/95, ze dne 21.9.1995 bylo doručeno Okresnímu soudu v Chebu dne 22.11.1995. Z vyjádření právního zástupce dále vyplývá, že o dovolání nebylo dosud pravomocně rozhodnuto.
III. ÚS 286/95
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ČR, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je tímto posledním prostředkem dovolání, které bylo připuštěno rozsudkem Krajského soudu v Plzni. Protože však o dovolání nebylo v současné době ještě pravomocně rozhodnuto, je ústavní stížnost ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nepřípustná.
Navrhovatel ve svém vyjádření žádá, aby Ústavní soud ČR po dobu do rozhodnutí o dovolání své řízení přerušil Institut přerušení řízení před ÚS ČR je však podle §78 zákona č. 182/1993 Sb. vázán jen na okolnosti v tomto ustanovení uvedené a nelze ho použít v daném případě.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu ČR než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb. jako nepřípustný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. ledna 1996
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu ČR