ECLI:CZ:US:1996:3.US.74.96
sp. zn. III. ÚS 74/96
Usnesení
III. ÚS 74/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti K.H., zastoupeného advokátem JUDr. K.D., proti Krajskému soudu v Hradci Králové, mimo ústní jednání dne 15. 4. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností, ve které uvádí jako odpůrce D R., označené jako "ústavní stížnost o určení oprávněné osoby", domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 1996 (sp. zn. 14 Co 177/95 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 1995, sp. zn. 4 C 13/94), neboť citovanými rozhodnutími mělo být porušeno jeho ústavně zaručené základní právo, totiž to, které plyne z čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Ve svém podání stěžovatel nesprávně označuje "odpůrce" jako D R., ačkoli z obsahu
podání a z návrhu na zrušení citovaných rozhodnutí je zřejmé, že se domáhá ochrany proti orgánu veřejné moci, jímž je v tomto případě soudní orgán. Dle názoru stěžovatele mělo být označeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové (jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 11. 1. 1995, spi. zn.. 4 C 13/94) porušeno jeho vlastnické právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích vyšly z vadných skutkových zjištění a v rozporu s cílem transformace ZD a v rozporu s ochranou vlastnictví k pozemku (part. č. 315/4 o výměře 16,2917 ha v k. ú. B.) porušily již citované ústavně zaručené základní právo zejména tím, že nevyhověly jeho žalobě.
Ústavní soud se předně zabýval opodstatněností ústavní stížnosti ve vztahu k závěrům stěžovatele tak, jak tyto jsou vyjádřeny v jeho ústavní stížnosti a jak jsou shrnuty shora a zjistil, že ústavní stížnost stěžovatele je v podstatě polemikou s právními a skutkovými závěry obecných soudů a především s tím, že nebylo vyhověno jeho žalobě a nebyl vydán rozsudek podle jeho představ.
V této souvislosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud již dříve a několikrát ve svých rozhodnutích (např. III. ÚS 23/93) vyložil, za jakých okolností a podmínek je příslušný k zásahům do jurisdikční činnosti obecných soudů a dále, jak je třeba chápat obsah čl. 11 Listiny základních práv a svobod (např. III. ÚS 179/95) podle této konstantní judikatury Ústavního soudu. Čl. 11 Listiny základních práv a svobod je především příkazem ústavního zákonodárce adresovaný zákonodárci obyčejnému, aby ve své normotvorné činnosti nikoho z práva na vlastnictví nevylučoval, a již proto nejde o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo ještě ani nevzniklo nebo teprve, např. rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, vzniknout má; ochranu tohoto práva je možno poskytnout jedině tam, kde takovéto vlastnické právo již
existuje a ne tam, kde se pouze jedná o tvrzený nárok na ně, a to i v případech, je-li takovýto nárok opřen např. o zákon restituční.
Nelze tedy zpravidla považovat za porušení vlastnického práva, přesněji práva na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod, takové rozhodnutí orgánů veřejné moci, jímž má být teprve o vlastnictví účastníka řízení (v tomto případě stěžovatele) rozhodnuto.
Za situace, kdy stěžovatel vede pouhou právní a skutkovou polemiku s rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Chrudimi, nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno (§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 15. 4. 1996
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR