ECLI:CZ:US:1996:3.US.84.96
sp. zn. III. ÚS 84/96
Usnesení
III. ÚS 84/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.F., zastoupeného advokátkou JUDr. E.B., takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel L.F. podal dne 18. 3. 1996 ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 36 C 68/95-99, ze dne 16. 11. 1995. Ústavní stížností se stěžovatel dovolává porušení základních práva svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, zejména svobody projevu zakotvené v čl. 17 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu podle č1. 36 Listiny základních práv a svobod.
Podle §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. může ústavní stížnost směřovat proti pravomocným rozhodnutím, jimiž bylo, podle tvrzení účastníka řízení, porušeno jeho zákonné právo či svoboda chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní stížnost je však podle §75 odst. 1 cit. zákona nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti i z konkrétního sdělení stěžovatele jednoznačně plyne, že stěžovatel
III. ÚS 84/96
podal proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání z důvodů uvedených v ust. §241 odst. 3 písm. b), c), d) a §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Podle sdělení Nejvyššího soudu ČR, čj. 2 Cdon 588/96, ze dne 30. května 1996, bylo dovolání skutečně podáno a bylo vedeno pod sp. zn. 2 Cdon 588/96. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem, čj. 2 Cdon 588/96, ze dne 17. července 1996, tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, čj. 36 Co 68/95, ze dne 19. 11. 1995, v části výroku a zároveň zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9, čj. 14 C 42/94-58, ze dne 10. 10. 1994, v části výroku a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutím dovolacího soudu byla předmětná věc vrácena až k soudu I. stupně, nebyly z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, a proto ve smyslu ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je taková ústavní stížnost nepřípustná. Současně je třeba konstatovat, že podaná ústavní stížnost nesměřuje proti výše uvedenému rozsudku Nejvyššího soudu ČR.
Na základě výše uvedených skutečností nezbylo proto Ústavnímu soudu ČR než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 1996
JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR