ECLI:CZ:US:1996:4.US.113.96
sp. zn. IV. ÚS 113/96
Usnesení
IV. ÚS 113/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 3. května 1996 ve věci ústavní stížnosti M.K., zastoupeného advokátem JUDr. P.M., proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, ze dne 19. 2. 1996, čj. 33-603/5603/96, ve spojení s rozhodnutím O.ú. v P., referátu sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 25. 1. 1996, čj. 593/cs/96/28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím správních orgánů poukazuje stěžovatel opětovně na to, že ve výkonu civilní služby mu, obdobně jako ve výkonu vojenské služby, brání důvody svědomí a náboženského přesvědčení. Stěžovatel nerespektoval povolávací příkaz k výkonu civilní služby, za což byl uznán vinným a také odsouzen pro trestný čin podle §272c odst. 1 trestního zákona Okresním soudem v Pardubicích ve věci sp. zn. 4 T 225/95. Stěžovatel nemůže být
2 - IV. ÚS 113/96
za odepření civilní služby opětovně potrestán, nicméně tím, že by na případné povolávací příkazy nereagoval, znevažoval by tím postavení O.ú. v O., jakožto orgánu státní moci. Stěžovatel požádal o odklad civilní služby jen proto, že nemohl požádat o její zproštění nebo prominutí, neboť současná právní úprava mu to nedovoluje. Tento stav je však v rozporu s článkem 1, článkem 3 odst. 1, článkem 4 odst. 1, článkem 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí, jakož i zrušení právních předpisů, a to slov "a Slovenské Federativní", "před účinností zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě" v ustanovení §11 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb., v platném znění, a dále slov "před účinností zákona č. 73/1990 Sb., o civilní službě", "vojenské základní (náhradní)" v ustanovení §11 odst. 2 zákona č. 18/1992 Sb., v platném znění.
Předmětem správního uvážení bylo, a vzhledem k obsahu stěžovatelovy žádosti také mohlo být, pouze to, zda u stěžovatele jsou dány důvody pro povolení odkladu civilní služby podle §4 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě. Dospěly-li správní orgány při aplikaci citovaného ustanovení k závěru, že stěžovatelem uváděné důvody nejsou rozhodné pro povolení odkladu výkonu civilní služby, Ústavní soud může toto jejich zvážení stěží zpochybňovat za situace, kdy stěžovatel ve skutečnosti sleduje zproštění, resp. prominutí, civilní služby proto, že má vnitřní zábrany tuto službu vykonávat. Tohoto cíle nemůže totiž stěžovatel dosáhnout cestou odkladu výkonu civilní služby, ale pouze v řízení o zproštění či prominutí výkonu této služby, v němž na vydané rozhodnutí a na, v něm aplikované, předpisy může případně adekvátním způsobem reagovat.
Neopodstatněnost ústavní stížnosti je tedy vzhledem k uvedeným důvodům natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
3 - IV. ÚS 113/96
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. května 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj