ECLI:CZ:US:1996:4.US.226.95
sp. zn. IV. ÚS 226/95
Usnesení
IV. ÚS 226/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 5. února 1996 ve věci ústavní stížnosti 1) V.J., 2) V.K., 3) J.E., 4) J.E., všech zastoupených advokátkou JUDr. D.L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 1995, čj. 28 Ca 437/94-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, potvrzujícímu rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy - pozemkového úřadu - ze dne 12. 9. 1994, zn. PÚ 1748-11/92, jímž stěžovatelům nebyl vydán dům s pozemky v k. ú. L., ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označenými, stěžovatelé uvádějí, že oběma těmito rozhodnutími byla porušena jejich základní ústavní práva, zaručená zejména v článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rozsudek
- 2 - IV. ÚS 226/95
městského soudu vychází z právně vadné interpretace charakteru nemovitostí, jejichž vydání stěžovatelé nárokují, obsahuje-li závěr, že tyto nemovitosti nespadají pod režim zákona o půdě. Skutečností totiž je, že tyto nemovitosti byly součástí zemědělské usedlosti M., přičemž již samo označení jednotlivých parcelních čísel jednoznačně prokazuje zemědělskou funkci celého areálu i jeho jednotlivých částí. Z tohoto důvodu byl také majetek původním vlastníkům odňat podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Krátkodobá změna funkce určité budovy, případně i určitého zemědělského pozemku, nemůže sama o sobě změnit původní charakter nemovitostí, trvající po staletí. I škola, která byla v objektu dočasně umístěna, měla zemědělské zaměření. Trvalá změna funkce by byla v rozporu s principy ochrany kulturních památek, k nimž uvedený objekt náleží. Ve státním seznamu nemovitých kulturních památek P., pro obvod P., k. ú. L. je M. vedena jako viniční usedlost a jako taková by mohla i dnes sloužit zemědělskému využití. Touto skutečností se městský soud nezabýval, ačkoli měla být zkoumána pomocí znaleckého posudku. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že celá jejich právní situace měla být posuzována a hodnocena komplexně, z hlediska křivd způsobených původním spoluvlastníkům, ať již rozhodnutím ve smyslu zákona č. 46/1948 Sb. či následujícím vyvlastněním. Z uvedených důvodů proto stěžovatelé navrhují zrušení napadeného rozsudku.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). Jestliže tato zásada je respektována, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení provedených důkazů.
Obsah spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 437/94, jakož i spisu Magistrátu hl. města Prahy - pozemkového úřadu -
- 3 - IV. ÚS 226/95
sp. zn. PÚ 1748-11/92, nasvědčuje tomu, že jak uvedený správní orgán, tak i Městský soud v Praze, se velmi zevrubně zabývaly základní otázkou, o jejíž posouzení v projednávané věci jde, zda totiž jde o zemědělský majetek, na který se vztahuje zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V tomto směru zjistil zmíněný správní orgán, a o jeho skutková zjištění opřel své rozhodnutí i Městský soud v Praze, že již 19. 1. 1948 bylo vydáno povolení k provedení stavebních změn v domě, souvisejících s umístěním obecné školy. Následně byla v usedlosti M. umístěna národní škola, která používala kromě školních budov rovněž přilehlou zahradu, a to od 10. 12. 1951 se zřízenou družinou školní mládeže. Také z dalších zjištění vyplývá, že pro školní účely byla užívána celá vila, kromě bytu v suterénu, a také celá zahrada p. č. 1872 vyjma pronajaté oplocené části před vilou o výměře asi 1 000 m2. Část bývalé stodoly byla přeměněna na byty a dílnu, oba nárokované pozemky byly ohrazeny cihelnou a kamennou zdí. Za tohoto stavu věci lze proto z hlediska Listiny základních práv a svobod sotva zpochybňovat závěr Městského soudu v Praze, že v době přechodu vlastnictví na československý stát, k němuž došlo v roce 1953, neměla již bývalá usedlost M. charakter zemědělské usedlosti a že tedy dům s vedlejšími stavbami a s pozemky p. č. 1871 a 1872 byly převážně využívány pro školské účely již v době před jejich vyvlastněním. Jakkoli p. č. 1872 je ve výpise z pozemkové knihy, knihovní vložka 62 k. ú. L., označována jako zahrada, nemůže ani tato skutečnost zpochybnit závěry správního orgánu a Městského soudu v Praze, že nejde o půdu náležející do zemědělského půdního fondu ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. Ustanovení citovaného zákona, jež se vztahují především na půdu, která tvoří zmíněný půdní fond, lze totiž použít na zahrady přilehlé k obytnému domu a využívané k pěstování plodin pro vlastní potřebu jen tehdy, je-li tu dána souvislost se zemědělskou výrobou. Tak tomu v projednávané věci však není, neboť zemědělské pozemky byly vykoupeny již v roce 1949 a z uvedeného
výkupu byly vyloučeny právě nárokované nemovitosti, které jsou ve výměru ministerstva zemědělství z 7. 6. 1950 označeny jako č. kat. 1871 - vila
a č. kat. 1872 - park.
4 - IV. ÚS 226/95
Městský soud v Praze neupřel tedy stěžovatelům právo na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a náležitým způsobem se vypořádal s argumenty, které stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují. Stejně tak nelze mít za to, že by rozhodnutím městského soudu byla zasaženo do práva stěžovatelů vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny, neboť zmíněný článek poskytuje ochranu vlastnickému právu již konstituovanému, nikoli pouze tvrzenému nároku na ně.
Uvedené skutečnosti jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 5. února 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj