ECLI:CZ:US:1996:4.US.241.96
sp. zn. IV. ÚS 241/96
Usnesení
IV. ÚS 241/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu P.B., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ve svém podání ze dne 2. 9. 1996 (které nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem) dává najevo svůj nesouhlas s postupem orgánů činných v trestní věci proti němu vedené, které podle jeho tvrzení porušily jeho právo na obhajobu při provádění rekognice dne 27. 4. 1994 a v závěru svého podání se pak domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 3 T 58/94 ze dne 1. 9. 1994.
Jak je patrno z obsahu připojených příloh byl navrhovatel rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 3 T 58/94 ze dne 1. 9. 1994, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona, za což byl odsouzen podle §234 odst. 1 trestního zákona za použití §42 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 9 let nepodmíněně.
Ve svém podání adresovaném Ústavnímu soudu navrhovatel tvrdí, že jeden z důkazů, který byl proveden v řízení, které vydání shora uvedeného rozhodnutí předcházelo, byl proveden způsobem, který porušil jeho ústavně zaručená práva. Z tohoto důvodu také, jak o tom svědčí přiložené usnesení Krajského soudu
IV. ÚS 241/96
v Ostravě sp. zn. 5 To 129/96, ze dne 14. 5. 1996, podal navrhovatel návrh na povolení obnovy řízení, kdy jako důvod žádosti o obnovu trestního řízení uváděl, že rekognice prováděná dne 27. 4. 1994 proběhla bez přítomnosti jeho obhájce a tedy nezákonným způsobem. Z uvedeného usnesení, jakož i ze sdělení Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 9. 1996, Ústavní soud zjistil, že žádost navrhovatele o povolení obnovy řízení ve věci 3 T 58/94 Okresního soudu v Karviné byla soudem I. stupně zamítnuta s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky ustanovení §283 písm. d) trestního řádu, neboť namítaný fakt, že rekognice byla dne 27. 4. 1994 provedena bez přítomnosti obhájce, nebyl nový. Stížnost navrhovatele proti tomuto usnesení soudu I. stupně byla pak usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 1996 zamítnuta.
Podle §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1) a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
K tvrzenému zásahu do navrhovatelova práva na obhajobu mělo dojít při provádění rekognice dne 27. 4. 1994 v řízení proti navrhovateli vedeném, v němž byl vydán rozsudek Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 3 T 58/94 ze dne 1. 9. 1994 (jehož zrušení se navrhovatel svým návrhem domáhá), který jak Ústavní soud zjistil ze sdělení uvedeného soudu ze dne 30. 9. 1996, poté co byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě, nabyl právní moci dnem 20. 10. 1994. Nejpozději tímto dnem tedy počala navrhovateli běžet šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti a jestliže tedy byl jeho návrh předán k poštovní přepravě teprve dne 2. 9. 1996, stalo se tak po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty pro jeho podání stanovené ve shora citovaném ustanovení. I kdyby pak bylo možno za zásah orgánu veřejné moci považovat rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 5. 1996, které se stalo
pravomocným téhož dne, i v tomto případě by byl návrh navrhovatele podán opožděně po zákonem stanovené lhůtě.
IV. ÚS 241 /96
Z uvedených důvodů byl proto návrh navrhovatele podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut, aniž byla navrhovateli poskytnuta další lhůta k odstranění formálních vad jeho podání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 30. září 1996
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj