ECLI:CZ:US:1996:4.US.260.95
sp. zn. IV. ÚS 260/95
Usnesení
IV. ÚS 260/95 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti ing. V.G., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23.1.1995, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23.1.1995 (pravomocné dnem 22. 9. 1995), kterým Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích; sp. zn. Nc 1951/94, ze dne 21.11.1994. Tímto usnesením Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil řízení ve věci stížnosti žalobců ing. V.G. a ing. P.K. proti žalované straně ODS na její postup při komunálních volbách, kdy i přes ukončení volební kampaně ve lhůtě 48 hodin před zahájením voleb (ustanovení §32 odst. 5 zákona č. 152/1994 Sb.) vyšel dne 19.11.1994, tj. ve druhém dni voleb, v místním deníku celostránkový inzerát žalované strany s jejími předvolebními sliby. V tomto postupu žalované strany žalobci
2 - IV. ÚS 260/95
spatřovali porušení zákona o volbách a žádali soud o vyvození příslušných závěrů. Okresní soud v Českých Budějovicích, který vycházel z návrhu obsahujícího stížnost na vedení volební kampaně, řízení citovaným usnesením zastavil pro nedostatek podmínky řízení - pravomoci soudu - s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k vyřízení MVK, která podle §19 odst. 1 písm. a) zákona č. 152/1994 Sb. dozírá na dodržování právních předpisů o volbách. Toto rozhodnutí pak k odvolání stěžovatele potvrdil Krajský soud v Českých Budějovicích jako věcně správné svým usnesením, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23. 1. 1995.
Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích směřuje ústavní stížnost stěžovatele, který v jejích důvodech vytýká obecným soudům, že mu neposkytly poučení podle ustanovení §5 o.s.ř. o jeho procesních právech ve smyslu §§58 a 59 zákona č. 152/1994 Sb. Dovolává se čl. 102 odst. 1 Ústavy ČR, který stanovuje způsob volby členů zastupitelstev obcí a uvádí dále, že rovnost volebního práva spočívá nejen v aktivním právu volit při rovnosti každého platně odevzdaného hlasu voliče, ale i pasivní právo být volen. Volebnímu aktu předchází volební kampaň, zásady jejíhož vedení jsou vymezeny v zákoně č. 152/1994 Sb. Pokud je volební kampaň vedena v rozporu s uvedeným zákonem, je pak narušována zásada rovnosti práva být volen. Stěžovatel je proto toho názoru, že pokud byli zvoleni kandidáti volební strany na základě volební kampaně, prováděné v rozporu se zásadami zákonem stanovenými pro její vedení, pak výsledky voleb nemohou být platné. Má proto za to, že porušením povinnosti uložené soudu v ustanovení §5 o.s.ř. byla dotčena jeho práva stanovená v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, a proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. 5 Co 3084/94, s tím, aby krajský soud, jako soud příslušný, rozhodl o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení členů Zastupitelstva města B., vydaným všem zvoleným kandidátům volební strany ODS tak, že vydaná osvědčení se zrušují.
Ústavní soud ČR z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. Nc 1951/94, kromě již uvedeného zjistil,
3 - IV. ÚS 260/95
že stěžovatel podal proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. Nc 1951/94, ze dne 21.11.1994, odvolání ze dne 30.11.1994, jehož součástí byla i podaná stížnost ve smyslu §59 zákona č. 152/1994 Sb., směřující proti vydání osvědčení o zvolení členem Zastupitelstva města B., kandidátům ODS. O této stížnosti Krajský soud v Českých Budějovicích dosud nerozhodl, ač podle ustanovení §2001 o.s.ř. tak měl učinit do sedmi dnů, přitom, jak plyne z poznámky soudem ve spise učiněné na podání stěžovatele ze dne 30.11.1994, si byl soud zřejmě vědom toho, že uvedené podání obsahuje také návrh na zahájení řízení podle §59 zákona č. 152/1994 Sb.
Stěžovatelem namítanému nesplnění poučovací povinnosti dle §5 o.s.ř. ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost směřuje, nelze přisvědčit, neboť stěžovatel využil svým výslovným projevem vůle ze dne 30.11.1994 možnosti podat stížnost proti vydání osvědčení o zvolení členů zastupitelstva, a to ve stanovené lhůtě ještě před vydáním stížností napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 3084/94, ze dne 23.1.1995. Stěžovatelem požadované poskytnutí poučení o možnosti podání stížnosti ve smyslu §59 zákona č. 152/1994 Sb. by tak bylo ze strany Krajského soudu v Českých Budějovicích zjevně nadbytečné. Nelze však přehlédnout, že Krajský soud v Českých Budějovicích dosud, alespoň tak je to zřejmé z vyžádaného soudního spisu, o stížnosti stěžovatele proti vydání osvědčení o zvolení členem zastupitelstva nerozhodl. Rozhodnutí o podané stížnosti podle §59 zákona č. 152/1994 Sb. je pouze v pravomoci krajského soudu. Ústavní soud sám v tomto směru nemůže jeho rozhodnutí předjímat. K vydání rozhodnutí o uvedeném návrhu stěžovatele je Krajský soud v Českých Budějovicích vyzýván Ústavním soudem ČR současně s vydáním tohoto usnesení. Avšak vzhledem k tomu, že samotným ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení o původně podaném návrhu, nedošlo k stěžovatelem tvrzenému dotčení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, bylo nutno jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.
IV. ÚS 260/95
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 1996
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj