ECLI:CZ:US:1996:4.US.281.95
sp. zn. IV. ÚS 281/95
Usnesení
IV. ÚS 281/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESE NÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. ledna 1996 ve věci ústavní stížnosti S.S., zastoupeného advokátem JUDr. V.U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1995, čj. 16 Co 288/95-81, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Bruntále v části, jíž stěžovatelův návrh byl ohledně částky Kč 68 759,--, představující valuty předané J.Š., zamítnut, stěžovatel setrvává na svém stanovisku, že tím, že J.Š. v jednotlivých případech převzal zálohy na cestovné, tyto jejich skutečným adresátům nepředal a jejich vyúčtování doposud neprovedl, naplnil skutkovou podstatu neoprávněného majetkového prospěchu. Závěr krajského soudu o tom, že by na zálohu na cestovné měla být s pracovníkem uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti a na základě tohoto institutu by
2 - IV. ÚS 281/95
měla být řešena likvidace cestovného, je podle jeho názoru, v hlubokém rozporu se zákoníkem práce a se zákonem o cestovních náhradách. Konkrétní vztah vznikající v pracovním procesu při pracovních cestách nelze podřadit pod ustanovení §176 zákoníku práce o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je pracovník povinen vyúčtovat. Právě v tom, že tuto skutečnost nevzaly obecné soudy při svém rozhodování o stěžovatelově návrhu v úvahu a každý z nich zaujal k předmětu sporu opačný právní názor bez přihlédnutí k uvedeným konkrétním okolnostem, lze spatřovat porušení článků 90 Ústavy, jakož i článku 36 odst. 1 a článku 11 Listiny základních práv a svobod. Ze všech těchto důvodů stěžovatel proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy v této své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. K vytýkanému porušení článku 90 Ústavy, jakož i článků 36 odst. 1, 11 Listiny základních práv a svobod, však, podle názoru Ústavního soudu, v projednávané věci nedošlo. Z obsáhlého dokazování, jež v této věci bylo prováděno, je totiž patrno, co v napadeném rozhodnutí správně konstatuje krajský soud, že J.Š. skutečně převzal v pěti případech od účetní stěžovatele valuty v celkového hodnotě Kč 68 759,--, jež měl předat řidičům jako zálohy na zahraniční pracovní cesty, vyúčtování těchto záloh však již není k dispozici pro zjištěnou nedostatečnost účetní evidence ve stěžovatelově podniku. Jestliže i svědkyně M.A., tehdejší účetní, ve své výpovědi uvedla, že zálohy vyplácené J.Š. musely být vyúčtovány, současně však připustila, že pomůcku, kterou vedla pro účely těchto vyúčtování, již zničila, může ve světle tohoto, obecnými soudy zjištěného a jimi také hodnoceného faktu, jen stěží obstát stěžovatelovo tvrzení, že obecné soudy neposkytly ochranu jeho právům (článek 90 Ústavy, článek 36 odst. 1 Listiny), a že byl proto zkrácen na svém majetku v rozporu s článkem 11 Listiny. Dovolávaje se uvedeného práva, stěžovatel totiž zcela pomíjí, že, pokud jde o vedení účetnictví, existoval právě v jeho podniku stav,
3 - IV. ÚS 281/95
ocitající se v rozporu s právními předpisy o účetnictví, stav, jenž J.Š. vzhledem ke své funkci dispečera stěží mohl relevantním způsobem ovlivnit. Právě v tomto, právním předpisům se vymykajícím, způsobu vedení účetnictví tkví jádro problému, stěží řešitelného jiným způsobem, než jak to učinily obecné soudy. K tomu Ústavní soud navíc dodává, že z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky kladené citovaným usnesením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy.
Všechny uvedené skutečnosti Ústavní soud považuje za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. ledna 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj