ECLI:CZ:US:1996:4.US.282.95
sp. zn. IV. ÚS 282/95
Usnesení
IV. ÚS 282/95
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti MVDr. J.K., zastoupeného advokátem JUDr. M.Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 9 Co 474/95, ze dne 4.9.1995, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 90 a 95 Ústavy ČR a čl. 11 Listiny základních práv a svobod zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 9 Co 474/95, ze dne 4.9.1995, jímž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, čj. 13 C 9/89-226, ze dne 16.12.1993. Tímto rozsudkem soudu I. stupně bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví stěžovatele (v původním řízení žalovaného) a ing. Z.K. k nemovitostem, které byly uvedeným rozsudkem reálně mezi oba účastníky řízení rozděleny způsobem popsaným ve výroku rozsudku, dále bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch nově vzniklé nemovitosti žalobce a stěžovatel žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci na
- 2 - IV. ÚS 282/95
vyrovnání podílu částku 23.311,- Kč (podle tvrzení stěžovatele v rozporu s vyhlášeným rozsudkem, jímž povinnost zaplatit uvedenou částku žalovanému byla naopak stanovena žalobci). Tento rozsudek soudu I. stupně byl, jak se dále uvádí v ústavní stížnosti, doručen právnímu zástupci stěžovatele 15.2.1994, a protože písemné vyhotovení rozsudku se v odstavci, kterým bylo rozhodnuto o výplatě podílu, neshodovalo podle tvrzení stěžovatele s ústním vyhlášením rozsudku, podal jeho právní zástupce návrh na opravu výroku rozhodnutí a pro případ, že by nebylo možno vadu opravným usnesením zhojit, jak tvrdí, "využil práva opravného prostředku". Tato písemnost byla vyhotovena 17. 2. 1994 (nedopatřením nese datum 7.2.1994) a byla podle tvrzení stěžovatele doručena osobně soudkyni soudu I. stupně JUDr. K.Š. v budově Okresního soudu Frýdek-Místek. Soud pak reagoval tak, že vydal s datem 7.2.1994 opravné usnesení, jímž rozhodl, že sedmý odstavec rozsudku soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem správně zní tak, že žalobce je povinen žalovanému zaplatit na vyrovnání podílu částku Kč 23.311,- do tří dnů od právní moci rozsudku, s odůvodněním, že při vyhlášení rozsudku došlo k chybě, spočívající v záměně účastníků, přičemž tato nesprávnost vyplývá z odůvodnění samotného rozhodnutí. Toto opravné usnesení bylo však Krajským soudem v Ostravě k odvolání žalobce zrušeno usnesením, sp. zn. 9 Co 313/94, ze dne 28.4.1994 [když tento soud, jak Ústavní soud zjistil z jeho odůvodnění, vycházel ze zjištění, že v daném případě výrok rozsudku ve věci samé, pokud šlo o stanovení povinnosti výplaty na vyrovnání podílu, tak jak byl vyhlášen u jednání (oprava protokolu o jednání na č. listu 225 spisu provedena nebyla), je naprosto totožný s výrokem rozsudku, tak jak byl písemně vyhotoven, a učinil pak závěr, že za dané situace nelze dovodit nic jiného než to, že soud I. stupně rozsudkem vyslovil to, co vyslovit chtěl, a pokud se liší odůvodnění od znění výroku rozsudku, tak jak byl vyhlášen a následně písemně vyhotoven, jde o vadu, kterou nelze napravovat postupem podle ustanovení §164 o.s. ř., a to s ohledem na zásadu, že soud je vyhlášeným rozsudkem vázán (§156 odst. 3 o.s.ř. )]. Stěžovatel, jak dále ve své ústavní stížnosti uvádí, měl za to, že přípis jeho právního zástupce ze dne 17. 2. 1994 (nesprávně podle něj označen datem 7.2.1994) je i
- 3 - IV. ÚS 282/95
odvoláním, a proto již odvolání nepodával, pouze z procesní opatrnosti požádal dne 11.7.1994 soud o prominutí zmeškání lhůty k odvolání podle §58 odst. 1. o.s.ř. Tomuto jeho návrhu však soud I. stupně svým usnesením ze dne 8.6.1995 nevyhověl. Následně pak stěžovatele vyzval k odstranění vad odvolání, čemuž stěžovatel ve lhůtě vyhověl, Krajský soud v Ostravě však svým usnesením ze dne 4.9.1995, sp. zn. 9 Co 474/95, odvolání odmítl jako opožděné. Podle stěžovatele tak došlo zásahem státní moci k porušení jeho ústavních práv, zaručených Ústavou v čl. 90 a 95, když oba soudy v rozporu s tímto ustanovením braly za závazný vadný protokol o jednání. Veřejně totiž bylo podle jeho tvrzení vyhlášeno, že žalobce je stěžovateli povinen částku 23.311,- Kč zaplatit. Stěžovatel uvedl, že pokud by takto rozsudek vyhlášen nebyl, bezesporu by odvolání podal a nežádal pouze opravu rozhodnutí. Zejména odvolací soud měl proto podle něj zaměřit své dokazování na to, jak byl rozsudek soudu I. stupně veřejně vyhlášen a zda bylo jeho odvolání proti němu podáno včas, a to výslechem účastníků a svědků - pracovníků soudu i jeho právního zástupce. Porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod spatřuje pak v tom, že při rozdělení podílového spoluvlastnictví podle pravomocného rozhodnutí soudu I. stupně dostal zásahem veřejné moci méně majetku a navíc má ještě druhé straně doplácet poměrně značnou částku. Navrhl proto, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno, a aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 1995, sp. zn. 9 Co 474/95.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. 13 C 9/89, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Především je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.9.1995, jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatele (doručené spolu se žádostí o prominutí zmeškání lhůty a předané poštovní přepravě dne 15.7.1994), směřující proti rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, když předtím usnesením téhož soudu, sp. zn. 9 Co 481/95, z téhož dne bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, jímž nebylo
- 4 - IV. ÚS 282/95
vyhověno žádosti stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, a to v podstatě rovněž proto, že i tento návrh na prominutí zmeškání lhůty byl stěžovatelem podán opožděně. Ústavní soud se tedy musel především zabývat posouzením ústavní stížností napadeného usnesení soudu II. stupně. Tento soud, jak je patrno z odůvodnění jeho usnesení, vycházel ze zjištění - která, jak Ústavní soud zjistil, odpovídají obsahu spisu - totiž, že podání datované podle stěžovatele nesprávně dnem 7.2.1994, v němž tento upozorňoval na rozpor mezi vyhlášeným rozsudkem a jeho písemným vyhotovením, jímž žádá vydání opravného usnesení, popřípadě "využívá práva opravného prostředku", bylo soudu doručeno teprve se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k odvolání (čl. 259 až 261 a 262 připojeného spisu) v poštovní zásilce předané k poštovní přepravě dne 15.7.1994. O dřívějším doručení tohoto podání, které také není opatřeno podacím razítkem soudu ani jiným záznamem potvrzujícím jeho přijetí soudem, není ve spise žádný doklad. Z prohlášení soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku JUDr. Š., které je založeno ve spise, pak plyne, že této soudkyni, která věc rozhodovala, tlumočila vedoucí soudní kanceláře E.D. telefonickou žádost zástupce stěžovatele o opravu rozsudku v sedmém odstavci výroku. Úřední záznam o této žádosti pořizován nebyl, přičemž právní zástupce stěžovatele této soudkyni osobně písemné vyhotovení podání ze dne 7.2.1994 nedoručil a stejně tak nebylo ani dříve doručeno v poště pro senát 13 C. Vedoucí kanceláře E.D. ve svém vyjádření, rovněž ve spise založeném, uvádí, že ji před delší dobou telefonicky požádal muž, představující se jako právní zástupce v předmětné věci, na jehož jméno si nevzpomíná, aby dr. Š. tlumočila vzkaz, že při vyhotovování rozsudku, pravděpodobně nedopatřením, došlo pochybením k záměně žalobce a žalovaného, že však nehodlá pro tuto chybu odvolání podávat. Uvedl, že sám bude JUDr. Š. ve věci kontaktovat, pokud ji však nezastihne, žádal o vyřízení vzkazu. Tento vzkaz vedoucí kanceláře jmenované soudkyni tlumočila a věc považovala za skončenou. Vycházeje z těchto zjištění, za stavu kdy rozsudek soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví, proti němuž odvolání stěžovatele směřovalo, bylo doručeno jeho zástupci dne 15.2.1994, Krajský soud v Ostravě odvolání
5 - IV. ÚS 282/95
stěžovatele, předané poštovní přepravě dne 15.7.1994, odmítl jako odvolání podané po lhůtě, přitom pokud jde o podání datované dnem 7.2.1994 učinil závěr, že stěžovatel neprokázal, že by toto podání bylo ještě během odvolací lhůty, která uplynula dne 2.3.1994, soudu řádně doručeno. V tomto postupu a závěrech krajského soudu nelze spatřovat porušení čl. 90 a 95 Ústavy ČR. Soudu I. stupně sice v tomto směru lze vytknout pochybení ve způsobu vedení spisu - úřední záznam o telefonátu zástupce stěžovatele měl být vyhotoven v den, kdy k němu došlo - zároveň je však třeba mít na zřeteli, že telefonická podání občanský soudní řád nepřipouští, přitom bylo především na stěžovateli, a zejména pak na jeho právním zástupci, aby soudu předložili důkaz o tom, že podání datované dnem 7.2.1994 bylo soudu během odvolací lhůty řádně doručeno. Ani Ústavní soud nemá důvodu nevěřit vyjádření soudkyně soudu I. stupně o tom, že podání stěžovatele, datované dnem 7. 2. 1994, soudu, a to ani jí osobně, před datem podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty z 11.7.1994 doručeno nebylo. Pokud by k tomu skutečně došlo, nepochybně by právní zástupce stěžovatele trval na písemném potvrzení jeho převzetí. Za tohoto stavu, kdy odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví bylo odmítnuto jako opožděné a Ústavní soud neshledává toto rozhodnutí protiústavním, je pak třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel nevyčerpal řádně všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, a proto se již Ústavní soud nemohl zabývat správností předchozích rozhodnutí soudů obou stupňů, a to ať již šlo o rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, nebo o následná rozhodnutí soudů obou stupňů, týkajících se opravy výroku uvedeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 1996
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj