ECLI:CZ:US:1996:4.US.98.96
sp. zn. IV. ÚS 98/96
Usnesení
IV. ÚS 98/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 8. července 1996 ve věci ústavní stížnosti D.D., zastoupeného advokátem JUDr. V.B., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 12. 1995, čj. 4 T 119/95-47, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 1996; čj. .6 To 10/96-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž stěžovatel byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jakož i k trestu zákazu pobytu na území P., na dobu 5 let, stěžovatel uvádí, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo na obhajobu, neboť nebyl proveden důkaz výslechem navrhovaných svědků o tom, že v inkriminované době se nacházel na zcela jiném místě, a to
IV. ÚS 98/96
v místě trvalého pobytu v O. Navíc obecné soudy nevzaly v úvahu rozpory ve výpovědích poškozeného ing. H. a také způsobem vedení řízení, stejně jako policie, porušovaly presumpci stěžovatelovy neviny. Z uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje vydání rozhodnutí o tom, že zmíněnými rozhodnutími obecných soudů byla porušena stěžovatelova ústavně zaručená práva zakotvená v článku 5 a článku 40 odst. 2 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Aby mohl posoudit posléze uvedenou podmínku, seznámil se Ústavní soud s obsahem spisu 4 T 119/95 Obvodního soudu pro Prahu 2, přičemž zjistil, že stěžovatel se již v řízení před soudem prvého stupně domáhal provedení dalších důkazů, a to výslechu svého bratra J.D. a bratrovy manželky I.D., a dále konstatování obsahu faktury o zaplacení uhlí,jež v inkriminované době údajně v místě svého bydliště vykládal. Soud prvého stupně však v odůvodnění svého rozsudku dostačujícím způsobem, a to v souladu s ustanovením §125 trestního řádu, zdůvodnil, proč nevyhověl tomuto návrhu na provedení dalších důkazů, totiž z toho důvodu, že ing. M.H. jednoznačně identifikoval stěžovatele jako pachatele na něm spáchaného trestného činu. Pokud jde o stěžovatelovu námitku, týkající se rekognice, uvedl ve svém rozhodnutí městský soud, že v projednávané věci byla rekognice ve skutečnosti provedena podle fotografií, neboť ve fotoalbu předloženém policií poškozený ve zcela krátkém časovém intervalu stěžovatele rozpoznal. Z obsahu uvedeného trestního spisu ústavní soud konečně zjistil, že již v den, kdy stěžovateli bylo sděleno obvinění, mu byl podle ustanovení §38 odst. 1 trestního řádu ustanoven obhájce, který byl již také přítomen při jeho výslechu dne 30. 5. 1995. Rozhodnutí obecných soudů splňují tedy podmínky uvedené v ustanovení §125 i ustanovení §2 odst. 6 trestního řádu, podle něhož orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého
- 3 - IV. ÚS 98/96
vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jestliže obecné soudy v posuzované věci podmínky obsažené v citovaných ustanoveních trestního řádu respektovaly, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů těmito soudy.
Protože tedy napadenými rozhodnutími obecných soudů stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody porušeny nebyly, přičemž tuto skutečnost lze považovat za evidentní, Ústavní soud, aniž by považoval za nezbytné odstraňovat další vady návrhu, ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 8. července 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj