ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.12.96
sp. zn. Pl. ÚS 12/96
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu J.P., na zrušení ustanovení §35 a §65 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud ČR obdržel dne 23. 4. 1996 podání navrhovatele, označené jako "ústavní stížnost podaná podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., resp. §75 odst. 2 písm. a) a písm. b) a návrh podle §64 zákona č. 182/1993 Sb., na zrušení §35 a §65 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve smyslu §74 zákona č. 182/1993 Sb., a dále návrh na zrušení §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu", v jehož odůvodnění navrhovatel v podstatě uvádí, že přijetím zákona č. 247/1995 Sb., s jeho ustanoveními §35 a 65 a jejich aplikací došlo k hrubým zásahům do ústavně zaručených práv a svobod nejen navrhovatele, ale i převážné části občanů ČR. Z důvodů, které navrhovatel podrobně ve svém podání rozvádí, došlo podle jeho názoru k porušení čl. 1, 3, 21 a 22 Listiny základních práv a svobod a čl. 1, 19 odst. 1 a 96 odst.1
Ústavy ČR, a proto navrhuje, aby Ústavní soud prohlásil ustanovení §35 a §65 zákona č. 247/1995 Sb., za neplatná a odporující Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod s tím, aby Ústavní soud využil svého práva a podle §80 zákona č. 182/1993 Sb., rozhodl o předběžném opatření, kterým by ve veřejném zájmu obnovil právní stav ČR. Zároveň navrhovatel podal také návrh na zrušení platnosti ustanovení §30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, které rovněž podle jeho názoru, jak dále rozvádí v odůvodnění svého návrhu, odporuje ústavě ČR, zejména jejím čl. 1 a 96 odst. 1, jakož i čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatelovo podání, posuzováno podle jeho obsahu - jeho zdůvodnění i petitu - je návrhem na zrušení ustanovení zákona ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, tedy návrhem na zahájení řízení podle části druhé hlavy druhé prvého oddílu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Oprávnění k podání takového návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům tedy, na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v §64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností, přičemž tato musí opět splňovat podmínky ustanovení §72 citovaného zákona. Podání navrhovatele, jak shora uvedeno, je podle svého obsahu návrhem na zrušení ustanovení §§35 a 65 zákona č. 247/1995 Sb., a §30 zákona č. 182/1993 Sb., za ústavní stížnost je nelze považovat, neboť bez ohledu na jeho zdůvodnění, v němž v podstatě navrhovatel uvádí, z jakých důvodů považuje napadená ustanovení zákona za protiústavní, neobsahuje také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení jednotlivých
ustanovení napadených zákonů, návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení §82 zákona č. 182/1993 Sb., a který by tedy Ústavní soud mohl v řízení o ústavní stížnosti, jež je upraveno v oddílu druhém hlavy druhé části druhé zákona č. 182/1993 Sb., vydat. Vzhledem k tomu, že navrhovatel svůj návrh na zrušení napadených ustanovení nepodal ve spojení s ústavní stížností, která by splňovala podmínky ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., je třeba učinit závěr, že navrhovatele nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení předmětných ustanovení, neboť u něj nejsou dány podmínky ustanovení §64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Z toho důvodu byl jeho návrh podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut. Vzhledem k tomu, že návrh navrhovatele byl odmítnut, nebylo možno vyhovět ani jeho návrhu na vydání předběžného opatření.
Pro úplnost je třeba dodat, že u Ústavního soudu bylo již zahájeno řízení na zrušení ustanovení §35 a §65 zákona č. 247/1995 Sb., a to k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Poučení: Proti unesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
V Brně 6. května 1996
JUDr. Eva Zarembová
soudce zpravodaj