ECLI:CZ:US:1997:1.US.117.97
sp. zn. I. ÚS 117/97
Usnesení
I.ÚS 117/97
7`S
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Ing.L.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp.zn. 12 Co 741/96. Tímto rozsudkem by změněn rozsudek Okresního soudu v Tachově, jímž byla navrhovateli přiznána odměna za využívání zlepšovacího návrhu v podniku D., ve výši 25 134 Kč. Navrhovatel je přesvědčen, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zakotvené v §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že krajský soud mu zabránil podat dovolání k vrchnímu soudu na základě výroku obsaženého v rozsudku :,,Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné". Z uvedeného výroku navrhovatel usoudil, že krajský soud mu tím odňal možnost podat dovolání.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ústavní soud zjistil, že tento soud téměř v plném rozsahu změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je právě takováto změna rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím důvodem přípustnosti dovolání. Dále je zde splněna i
I. ÚS 117/97
podmínka §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč. Jsou zde tedy podle názoru soudu splněny podmínky pro podání dovolání proti napadenému rozsudku krajského soudu, z čehož plyne, že navrhovatel dříve, než se obrátil na Ústavní soud, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Navrhovatel pochybil pokud se domníval, že výrok v poučení rozsudku Krajského soudu v Plzni o tom, že proto proti předmětnému rozhodnutí není odvolání přípustné, znamená, že soud mu zabraňuje v podání dovolání. Soud pouze v souladu s občanským soudním řádem vyslovil, že proti jeho rozhodnutí není přípustný žádný další řádný opravný prostředek, tedy odvolání. Dovolání je však mimořádným opravným prostředkem, jehož podmínky jsou upraveny v části čtvrté, hlavě třetí o. s. ř. Z této právní úpravy nevyplývá, že by soud svým výrokem mohl navrhovateli zabránit, aby podal dovolání, zvláště v případě, kdy jsou splněny zákonné podmínky pro jeho podání.
Navíc pokud si navrhovatel nebyl jist, zda dovolání proti předmětnému rozsudku je přípustné či nikoliv, mohl podat v zákonné lhůtě dovolání a zároveň i ústavní stížnost, aby měl jistotu, že nezmešká žádnou lhůtu. K posouzení těchto skutečností by mu zajisté napomohlo, kdyby si ustanovil právního zástupce.
Na základě všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 18. srpna 1997 Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu