ECLI:CZ:US:1997:1.US.129.96
sp. zn. I. ÚS 129/96
Usnesení
I. ÚS 129/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele DJ., zastoupeného advokátem JUDr. Z.H., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, sp. zn. 17 Co 528/95, ze dne 5. 2. 1996, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a vedlejší účastnice J.J., zastoupené advokátkou JUDr. S.B., takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 17 Co 528/95, ze dne 5. 2. 1996. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 5 C 1507/93, ze dne 6. 4. 1995, jímž bylo vyhověno žalobě vedlejší účastnice o vydání transformačního podílu ve výši 120 815,70 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy svými rozhodnutími stanovily navrhovateli povinnost vydat vedlejší účastnicí majetkový podíl ve výši 120 815,70 Kč spolu s úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci soudního rozhodnutí.
I. ÚS 129/96
V ústavní stížnosti navrhovatel namítá, že obecné soudy ignorovaly fakt, že mezi navrhovatelem a vedlejší účastnicí došlo k uzavření dohody o vydání majetkového podílu, přičemž před podáním žaloby navrhovatel poskytl vedlejší účastnici plnění převážně v movitých věcech. Navrhovatel zdůraznil, že nikdy nepopíral nárok vedlejší účastnice na vydání majetkového podílu z transformace družstva. Z toho důvodu s ní také uzavřel dohodu o způsobu a formách vypořádání. Tato dohoda se měla týkat obou manželů J. o vydání majetkových podílů v souhrnné výši 443 367,91 Kč. Navrhovatel vytýká obecným soudům porušeni č1. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy nerespektování rovného postavení účastníků civilního řízení. Dále vytýká nerespektování čl. 36, jakož i čl. 11 Listiny, tj. odepření práva na spravedlivý proces a porušení ochrany vlastnického práva.
Ústavní soud si vyžádal k posouzení věci spis Okresního soudu ve Znojmě, sp. zn. 5 C 1507/93. Z uvedeného spisu zjistil, že rozhodnutími obecných soudů byla navrhovateli stanovena povinnost zaplatit vedlejší účastnici majetkový podíl v částce 120 815,70 Kč s příslušenstvím. Tato povinnost byla stanovena na základě ustanovení §14 písm. a) zák. č. 42/1992 Sb. ve spojení s §13 odst. 2 téhož zákona. V řízení bylo zcela nepochybně prokázáno, že vedlejší účastnice vyzvala 5.1.1993 navrhovatele k vydání majetkového podílu z transformace. Výši majetkového podílu vyčíslil sám navrhovatel. Z obsahu spisu je rovněž jednoznačně patrno, že mezi vedlejší účastnicí a navrhovatelem nedošlo k uzavření dohody ohledně způsobu vydání majetkového podílu. Vedlejší účastnice neakceptovala nabídku navrhovatele na věcné plnění. Dohodu o věcném plnění ve výši 185 806 Kč uzavřel s navrhovatelem manžel vedlejší účastnice, který také toto věcné plnění přijal jako úhradu na část své pohledávky. V zápise ze dne 4. l1. 1993 je jednoznačně uvedeno, že mezi navrhovatelem a vedlejší účastnicí k dohodě nedošlo, přičemž vzhledem k průtahům s vydáváním transformačního podílu bude vedlejší účastnice žádat
plnění v penězích soudní cestou.
Obsahu citovaného soudního spisu odpovídá i vyjádření vedlejší účastnice ze dne 8. 7. 1996, jakož i písemné vyjádření Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 1996. V obou písemných vyjádřeních k ústavní stížnosti je navrhováno její zamítnutí.
Při posuzování uvedené ústavní stížnosti je potřebné připomenout, že ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže proto přejímat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů v souladu s ustanovením §132 o. s. ř.
Současně je třeba zdůraznit, že podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v polemice navrhovatelky s právními závěry meritorních rozhodnutí obecných soudů. Zde ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci (Krajského soudu v Brně). Obecné soudy posoudily věc zcela v souladu s ustanovením §13 odst. 2 zákona č. 42/1992 Sb. Pokud nebyla uzavřena mimosoudní dohoda, vznikl vedlejší účastnici nárok domáhat se finančního vypořádání majetkového podílu z transformace. Obecné soudy v dané věci postupovaly v intencích zákona a nelze dovodit, že svým postupem porušily navrhovatelova práva daná ustanoveními čl. 1, 11 a 36 Listiny. Ve smyslu těchto ustanovení práva na spravedlivý proces navrhovatel využil a soud posoudil zákonnost jeho tvrzení. Neobstojí tedy tvrzení navrhovatele, že byl zkrácen na svých právech garantovaných v hlavě páté Listiny.
S poukazem na shora uvedené proto Krajský soud v Brně nepochybil, pokud potvrdil rozhodnutí prvostupňového soudu a stanovil tak navrhovateli povinnost zaplatit vedlejší účastnici
finanční hodnotu majetkového podílu z transformace.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 28. května 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu