ECLI:CZ:US:1997:1.US.140.97
sp. zn. I. ÚS 140/97
Usnesení
I. ÚS 140/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti P.j.R., zastoupené advokátem JUDr. J.J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 1995, č.j. 7 Cdo 124/94-104, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Vrchní soud v Praze zamítl dovolání stěžovatelky, kterým navrhovala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 1993, č.j. 10 Co 326/93-75.
Stěžovatelka se domáhala navrácení majetkových práv k nemovitostem blíže uvedeným v žalobě a v rozsudku Okresního soudu ve V., č.j. 12 C 784/92-51, ze dne 17. 12. 1992. Tyto nemovitosti prý byly ve vlastnictví P. j.R. a přešly do vlastnictví Č.obce s. podle zákona č. 187/1949 Sb. Výměrem Ministerstva vnitřního obchodu ze dne 20. 12. 1951 došlo podle vládního nařízení č. 64/1951 Sb. ke znárodnění sporných nemovitostí, které přešly do vlastnictví
I. ÚS 140/97
státu. Citovaným rozsudkem okresního soudu byl návrh stěžovatelky zamítnut a toto rozhodnutí potvrdil uvedeným rozsudkem i krajský soud.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze nabyl právní moci dne 15. 5. 1995. Ústavní stížnost byla podána dne 22. 4. 1997, takže jde o návrh, který je zjevně opožděný.
Této skutečnosti, jak je patrno z ústavní stížnosti, si je vědoma i stěžovatelka. Zároveň však tvrdí, že v daném případě byl dne 15. 12. 1995 podán návrh na zrušení slov "uvedené v §2 zák. č. 68/1956 Sb.", k tomuto návrhu byl vydán nález (roz. Ústavního soudu) uveřejněný ve Sbírce zákonů pod č. 24/1997 "a lhůta 60 dnů by tedy neměla skončit dříve než do 60 dnů od uveřejnění tohoto nálezu". Tuto právní konstrukci však Ústavní soud nemůže akceptovat, nebot neexistuje právní základ pro tvrzení, že by se podáním návrhu u ústavního soudu na zrušení části zákona stavěl běh lhůt pro podání ústavních stížností, byt obsahově s tímto návrhem spojených. Na souzenou věc nedopadá ani ustanovení §78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 1997
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj