ECLI:CZ:US:1997:1.US.160.97
sp. zn. I. ÚS 160/97
Usnesení
I. ÚS 160/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele M.K., zastoupeného JUDr. P.K., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 1997, sp. zn. 20 Co 655/96, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 5. 5. 1997. Stěžovatel v něm napadá rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ve věci výživného. Dovozuje, že uvedeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v návaznosti na ustanovení §96 odst. 1 věta prvá zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, neboť podle jeho názoru nebyly skutečnosti, které jsou mezi účastníky řízení sporné, spolehlivě zjištěny. V
I. ÚS 160/97
podstatě jen poukazuje na skutečnost, že krajský soud nezjistil, že dcera K.K. pobírá za praktické vyučování odměnu ve výši Kč 1 800,-- měsíčně. V závěru navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně.
Úvodem je třeba konstatovat, že ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, pokud případné porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR, zejména byly-li porušeny ústavní procesní principy jako tzv. právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
K tomu je třeba dodat, že Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2). V ostatních aspektech řízení - pokud jde o dokazování - pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (č1. 36 odst. 1 a 4), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§132) a dále pak uvádí, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120).
Stěžovatel v podstatě namítá, že soud nepřihlédl ke skutečnosti, že K.K. pobírá za praktické vyučování odměnu ve výši Kč 1 800,-- měsíčně, a tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Z rozsudků krajského a okresního soudu je však zřejmé, že stěžovatel tuto námitku v řízení vůbec
I. ÚS 160/97
neuplatnil, a proto se s ní soudy ani nemohly vypořádat. Ústavní soud se nemohl zabývat dalším (novým) důkazem, který stěžovatel měl a mohl uplatnit již v řádném soudním řízení. Není totiž úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.
Rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud jde o namítané porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud neshledal námitku v dané věci případnou, neboť soudy postupovaly v souladu s příslušnými zákony. V důsledku toho bylo nutno návrh stěžovatele pokládat za zjevně neopodstatněný.
Soudce proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 1997 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu