ECLI:CZ:US:1997:1.US.170.97
sp. zn. I. ÚS 170/97
Usnesení
I. ÚS 170/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M.F. a P.K., zastoupených advokátem Mgr. J.Č., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. 17 C 80/96, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 1997, č.j. 14 Co 566/96-28, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Citovaným rozsudkem zamítl obvodní soud žalobu stěžovatelů proti České republice, zastoupené Ministerstvem spravedlnosti, na zaplacení částky 29 475 Kč s příslušenstvím a částky 37 475 Kč ve státních zúročitelných dluhopisech. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že podle ustanovení §26 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, na stěžovatele (žalobce) nepřechází právo žádat odškodnění, neboť jsou vnuky zemřelých poškozených J. a H.K., nikoli jejich dětmi. Protože je ve
I. ÚS 170/97
zmíněném zákoně citován pojem "děti", jedná se o potomky v přímé linii a v prvém stupni a nikoliv o "potomky", pod něž lze zahrnout i další osoby (vnuky, pravnuky).
Citovaným rozsudkem městského soudu nebyla změna žaloby připuštěna a rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že úmrtím poškozených (prarodičů stěžovatelů) přešlo právo žádat odškodnění podle zákona o soudní rehabilitaci na další v zákoně uvedené osoby, mezi něž údajně patří i oni. Stěžovatelé se považují za děti poškozených ve smyslu ustanovení 26 citovaného zákona, neboť prý pod pojem "děti" lze zařadit nejen potomky v přímé linii v prvním stupni, nýbrž i další potomky v přímé linii včetně vnuků. Tato extenzivní interpretace prý přispěje k lepšímu naplnění účelu tohoto zákona, kterým je - mimo jiné - i hmotné odškodnění za nespravedlivé a nezákonné odsouzení.
S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje. Pokud jsou totiž v ustanovení §26 citovaného zákona mezi oprávněnými osobami zmíněny "děti" poškozených, jsou jimi nepochybně myšleni potomci poškozených v přímé linii prvního stupně a nikoliv jejich "potomci". Výklad, podle něhož by bylo možno mezi "děti" zařadit i vnuky, popř. pravnuky poškozených, nelze považovat za výklad extenzivní (rozšiřující), ale za výklad contra legem. Ústavní soud proto shledal námitky stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné a konstatuje, že napadenými rozsudky obecných soudů k porušení základních práv nebo svobod stěžovatelů nedošlo.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona).
I. ÚS 170/97
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 1997
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj