ECLI:CZ:US:1997:1.US.177.97
sp. zn. I. ÚS 177/97
Usnesení
I. ÚS 177/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele PhDr. Z.Z., zastoupeného Mgr. P.O., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 33/96, ze dne 28. 2. 1997, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Č.o.i., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Městského soudu v Praze. sp. zn. 38 Ca 33/96, ze dne 28. 2. 1997. Tímto rozhodnutím byla v rámci správního přezkumu soudního zamítnuta žaloba navrhovatele, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí ústředního ředitele Č.o.i., který v odvolacím správním řízení bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí o uložení pokuty navrhovateli ve výši 20.000 Kč. Prvostupňové správní rozhodnutí vydala ředitelka inspektorátu České obchodní inspekce v P. dne 9. 5. 1995 pod č.j. R 10/11/26/95. Odvolací správní rozhodnutí ústředního ředitele České obchodní inspekce pak bylo vydáno 21. 8. 1995 pod sp.zn. 6283/2600/95/VI.
Navrhovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecný soud v rámci soudního přezkumu správního porušil čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť rozhodl meritorně ve věci při jednání bez účasti stěžovatele nebo jeho právního zástupce. Navrhovatel konkrétně poukazuje na jednání, které bylo u obecného soudu
I. ÚS 177/97
nařízeno na 28. 2. 1997, k němuž byl řádně obeslán on i jeho právní zástupce. Písemnou i telefonickou omluvou žádal jak navrhovatel tak i jeho právní zástupce o odročení nařízeného soudního jednání. Důvodem žádosti o odročení byla skutečnost, že právní zástupce navrhovatele v tentýž termín měl nařízeno jednání v jiné záležitosti u Okresního soudu ve Žd'áru nad Sázavou a kde byla jeho přítomnost nezastupitelná.
K ústavní stížnosti se písemně vyjádřil jak Městský soud v Praze, tak vedlejší účastník řízení. Oba shodně navrhli zamítnutí ústavní stížnosti a to s poukazem na ustanovení §250g odst. 2 o.s.ř. Předseda senátu 38 Ca Městského soudu v Praze poukázal současně na možnost substituce, kterou mohl právní zástupce navrhovatele využít, nebot' mu to umožňovala udělená plná moc.
Ústavní soud si vyžádal k posouzení věci spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 33/96. Z jeho obsahu zjistil, že obecný soud řádně nařídil ve věci jednání na 28. 2. 1997. Navrhovatel i jeho právní zástupce byli k nařízenému jednání řádně a včas obesláni, navrhovatel dne 14. 2. 1997 a jeho právní zástupce dne 17. 2. 1997. V tomto směru bylo jednání nařízeno v souladu s ustanovením §115 odst. 2 o. s. ř. Bylo věcí zvážení soudu, zda v takovém případě bude akceptovat žádost navrhovatele a jeho právního zástupce o odročení jednání či nikoliv. Pokud k odročení jednání nedošlo, bylo skutečně věcí právního zástupce navrhovatele, aby zvolil postup ve smyslu ustanovení §25 odst. 3 o. s. ř. ve vazbě na ustanovení §250a o. s. ř. V intencích citovaných ustanovení měl právní zástupce navrhovatele zvážit možnost nechat se zastoupit jiným advokátem v souběžné věci probíhající u Okresního soudu ve Žd'áru nad Sázavou.
Protože obecný soud jednal v souladu s ustanovením §250g odst. 2 o. s. ř., nelze vytýkat jeho postupu rozpor s ustanovením §38 odst. 2 Listiny. S poukazem na tuto skutečnost, jakož i s poukazem na důvody uvedené shora, dospěl ústavní soud k závěru, že
1)
návrh navrhovatele je zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., a proto jej odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. září 1997 JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.
soudce Ústavního soudu