ECLI:CZ:US:1997:1.US.215.96
sp. zn. I. ÚS 215/96
Usnesení
I. ÚS 215/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele K.H., zastoupeného advokátem JUDr. B.M., proti rozhodnutí Katastrálního úřadu P. ze dne 27. 5. 1996, č.j. V11-5683/96/SY, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí Katastrálního úřadu P. ze dne 27. 5. 1996, č.j. V 11-5683/96/SY, kterým bylo podle ust. §29 odst. 1 správního řádu přerušeno řízení o vkladu smlouvy do katastru nemovitostí v katastrálním území S.M. "do vyřízení zákonného zástavního práva". (Bližší identifikační údaje nejsou ani v ústavní stížnosti, ani v napadeném rozhodnutí obsaženy, avšak z kontextu věci plyne, že jde o prodej ideálního spoluvlastnického podílu ve výši 1/4 na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 538 pro kat. úz. S.M.) Stěžovatel uvedl, že nebyly splněny zákonné
I. ÚS 215/96
předpoklady pro přerušení řízení ve smyslu §29 odst. 1 správního řádu, neboť žádný z účastníků řízení nebyl vyzván, aby odstranil nedostatky svého návrhu, a žádný z účastníků nedal podnět příslušnému orgánu k zahájení řízení o předběžné otázce (§40 správního řádu). Stěžovatel dále namítl, že zákonným předpokladem pro zápis ve formě záznamu zákonného zástavního práva je existence pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu (§7 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a §41 odst. 1 vyhlášky č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb.). Takovým pravomocným rozhodnutím je katastrální úřad vázán i podle §40 odst. 1 správního řádu. Napadeným rozhodnutím bylo prý tak porušeno základní právo stěžovatele pokojně vlastnit majetek a disponovat s ním, jak mu to zaručuje čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel dále navrhl, aby ústavní soud rozhodl o nákladech řízení, čímž patrně mínil náhradu nákladů svého právního zastoupení.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření k ústavní stížnosti od Katastrálního úřadu P. Ten však to neučinil, zaslal Ústavnímu soudu toliko spis č.j. V 11-5683/96 a prohlásil, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.
Ústavní stížnost byla podána pouze proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Katastrálního úřadu P., který bylo přerušeno řízení o vkladu smlouvy do katastru nemovitostí v kat. úz. S.M. Ústavní soud se proto v prvé řadě zabýval otázkou, zda byly v souzené věci podmínky přerušení řízení dle ust. §29 odst. 1 správního řádu vůbec splněny. Z předloženého spisu katastrálního úřadu zjistil, že tento úřad obdržel
I. ÚS 215/96
dne 13. 5. 1996 návrh stěžovatele, I.N. a K.N., na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy uzavřené dne 6. 3. 1996 mezi stěžovatelem jako prodávajícím a I.N. a K.N. jako kupujícími o prodeji ideální 1/4 nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 538 pro kat. úz. S.M., obec P. Řízení o tomto návrhu bylo podle ust. §18 správního řádu a dle §4 , zákona č. 265/1992 Sb. zahájeno dnem 13. 5. 1996. Z předložené kupní smlouvy [článek III písm. a)] je patrno, že na předmětných nemovitostech vázne zákonné zástavní právo dle §72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků v platném znění, zřízené k zajištění daňové pohledávky rozhodnutím F.ú., ze dne 11. 10. 1994, č.j. FÚ 2/19857/práv/94/R. Podle článku IV této kupní smlouvy měla být sjednaná kupní cena složena do notářské úschovy. Oprávnění čerpat z notářské úschovy má prodávající - mimo jiné - teprve po předložení ověřeného rozhodnutí Katastrálního úřadu P. o výmazu zákonného zástavního práva uvedeného v článku III písm. a) kupní smlouvy nebo z důvodů soudního rozhodnutí o zrušení dodatečného platebního výměru č. 176/1994 F.ú. ze dne 22. 6. 1994, č.j. FÚ-II-1044/PV-176/1994, na jehož základě bylo zákonné zástavní právo zřízeno. Z obsahu uvedených článků předmětné kupní smlouvy bylo zřejmé, že řízení ohledně zákonného zástavního práva nebylo v době zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí v kat. úz. S.M. ještě pravomocně skončeno. Správní orgán považoval otázku existence nebo neexistence zákonného zástavního práva na převáděných nemovitostech za předběžnou otázku ve smyslu ust. §40 odst. 1 správního řádu (§29 odst. 1 cit. zákona), od jejíhož posouzení záviselo rozhodnutí ve věci o vkladu smlouvy do katastru nemovitostí v kat. úz. S.M.. Řízení o vymezení rozsahu zástavního práva probíhalo u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 38 Ca 185/95. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 15. 3. 1996 bylo zrušeno rozhodnutí F.ř. ze dne 4. 4. 1995, č.j. FŘ-7014/1/94, kterým bylo zamítnuto
I. ÚS 215/96
odvolání stěžovatele proti rozhodnutí F.ú. ze dne 11. 10. 1994, č.j. FÚ 2/19857/práv/94/R, a věc byla finančnímu ředitelství vrácena k dalšímu řízení.
Ústavní soud je - v souladu s názorem katastrálního úřadu - toho názoru, že dokud nebylo pravomocně skončeno řízení o rozsahu zákonného zástavního práva na nemovitostech, které měly být na základě kupní smlouvy převedeny z dosavadního vlastníka na jiné osoby, šlo v tomto směru o nevyřešenou předběžnou otázku ve smyslu ust. §40 správního řádu. V takovém případě byl správní orgán povinen postupovat podle ust. §29 odst. 1 správního řádu a řízení ve věci samé přerušit.
Tento postup nelze považovat za porušení článku 11 Listiny, jak namítá stěžovatel, neboť jím nebylo porušeno jeho právo vlastnit majetek. Rovněž i časové omezení dispozice stěžovatele v nakládání s jeho majetkem v době přerušení správního řízení o vkladu kupní smlouvy do katastru nemovitostí nelze chápat jako zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, neboť jde o omezení, které připouští zákon. Pokud se stěžovatel
dále dovolává ochrany článku 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, je třeba uvést, že odstavec 1 tohoto článku stanoví, že každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. V odstavci 2 cit. článku se však uvádí, že předchozí ustanovení (v odstavci 1 cit. článku) nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků a pokut. Z této úpravy tedy vyplývá, že napadeným rozhodnutím k porušení článku 1 Dodatkového protokolu k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo.
I. ÚS 215/96
Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji soudce zpravodaj podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo podle ust. §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. možné vyhovět ani návrhu stěžovatele na zaplacení nákladů jeho právního zastoupení.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že po podání ústavní stížnosti došlo k pokračování řízení o vkladu vlastnického práva na základě kupní smlouvy ze dne 6. 3. 1996 ohledně id. 1/4 domu čp. 600, event. č. 7, v P., se stav. parc. 619 o výměře 536 m2, vše v kat. úz. S.M., zaps. na listu vlastnictví č. 538 u Katastrálního úřadu P. Rozhodnutím tohoto katastrálního úřadu ze dne 13. 11. 1996, č.j. V 11- 5683/96, byl vklad práva ohledně předmětné nemovitosti povolen. Právní účinky vkladu vznikly dnem 13. 5. 1996, takže správní řízení v předmětné záležitosti bylo již skončeno.
Poučení: Proti tomto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 1997
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj