ECLI:CZ:US:1997:1.US.217.97
sp. zn. I. ÚS 217/97
Usnesení
I. úS 217/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci návrhu V., (označeného jako "ústavní stížnost"), kterým se domáhá zrušení části §6, odst. 1 zákona č. 512/1992 Sb., o myslivosti, a to slov "pokud mají výměru alespoň 500 ha" a slov "dosahujícím výměry 500 ha", takto:
Návrh se odmítá .
Návrhu na náhradu nákladů zastoupení se n e v y h o v u j e.
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem ze dne 16. 6. 1997 (označeným jako "ústavní stížnost") domáhá zrušení výše citovaných slov v ustanovení §6, odst. 1 zákona č. 512/1992 Sb., o myslivosti. Svůj návrh odůvodnil tím, že citované ustanovení brání
I. ÚS 217/97
v mysliveckém hospodaření vlastníků a uživatelů ovocnářských sadů, čímž prý dochází k porušení vlastnických práv "podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, který v první větě uvádí: Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek...". Stávající právní úprava údajně poškozuje vlastníky pozemků v uplatňování jejich práv a znemožňuje tak požádat o vlastní nebo společnou honitbu, neboť dochází k paradoxní situaci, kdy na pozemcích s mimořádně příznivými podnebními podmínkami, kam se zvěř stahuje, nelze myslivecky hospodařit. Zároveň stěžovatel žádá o přiznání úhrady nákladů na zastoupení "pro obecný zájem (viz §84 zák. č. 182/1993 Sb.)".
Podle ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Podmínky tohoto ustanovení nejsou v souzené věci splněny.
Z uvedeného předpisu plyne, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení může sice navrhovatel podat, leč pouze tehdy, pokud je takový návrh podán spolu s ústavní stížností. Podle §72 odst. 1 citovaného zákona ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba "... jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy". Z návrhu však nelze dovodit, že by bylo navrhovatelovo základní právo nebo svoboda konkrétním zásahem orgánu veřejné moci porušeno
I. ÚS 217/97
a navrhovatel to ostatně ani netvrdí. Podání ze dne 16. 6. 1997
tedy není ústavní stížností, nýbrž pouze návrhem na zrušení části zákona č. 512/1992 Sb. Samostatný návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení však mohou podat pouze subjekty uvedené v ust. §64 odst. 1, 4 zákona č. 182/1993 Sb., mezi něž navrhovatel nepatří.
Pokud se navrhovatel ve svém podání ze dne 7. 7. 1997 dožaduje použití §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, dopouští se omylu, neboť jeho návrh nelze považovat za ústavní stížnost.
Proto soudce zpravodaj návrh na zrušení části zákona mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, neboť byl podán někým zjevně neoprávněným [ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
V souzené věci obsahově nešlo o ústavní stížnost, nýbrž o návrh na zrušení části zákona, který byl odmítnut. Proto soudce zpravodaj návrhu na zaplacení nákladů zastoupení navrhovatele nevyhověl (§83 citovaného zákona). Ostatně ze spisu neplyne, že by byly navrhovateli náklady zastoupení vůbec vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 1997
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj