ECLI:CZ:US:1997:1.US.223.97
sp. zn. I. ÚS 223/97
Usnesení
I. ÚS 223/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne o ústavní stížnosti stěžovatele P.Č., zastoupeného JUDr. M.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 1997, č.j. 29 Ca 435/95-34, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 16. 6. 1997 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 1997, č.j. 29 Ca 435/95-34, kterým bylo zrušeno rozhodnutí okresního úřadu v U.H. - pozemkového úřadu ze dne 28. 9. 1995, č.j. OPÚ 215/21/91 R, a věc byla tomuto orgánu vrácena k dalšímu řízení. Z odůvodnění napadeného rozsudku prý vyplývá, že jde o rozhodnutí konečné, neboť podle právního názoru vyjádřeného v jeho odůvodnění je přezkoumávaným rozhodnutím a právním názorem v něm vyjádřeným vázán správní orgán, který nemůže rozhodnout jinak, než nárokům stěžovatele a jeho sestry V.Sch.
I. ÚS 223/97
nevyhovět.
Stěžovatel uvedl, že jde o restituční záležitost, "jejímž předmětem" jsou nemovitosti se st. p. č. 51 a zahradami parc. č. 1899 a 1900, vše v kat. úz. M. Tyto nemovitosti společně se spoluvlastnicí V.Sch. prodali v roce 1987 Z.D., K., poté, co již dříve byly družstvem fakticky užívány podle zákona č. 123/1975 Sb. Stěžovatel a jeho sestra V.Sch. podali výzvu k vydání nemovitostí, avšak Okresní úřad v U.H. - pozemkový úřad rozhodl dne 24. 3. 1992 pod č.j. OPÚ 215/2/91 R tak, že žádost o vydání požadovaných nemovitostí zamítl. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 10. 1992, sp. zn. 29 Ca 116/92, opravný prostředek proti rozhodnutí okresního úřadu odmítl, neboť stěžovatel a spoluvlastnice V.Sch. přes výzvu soudu neodstranili soudem vytýkané vady podání. Poté se stěžovatel společně s V.Sch. obrátili na Ministerstvo zemědělství ČR s návrhem na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu v U.H. mimo odvolací řízení. Ministerstvo zemědělství ČR vydalo dne 19. 4. 1994 pod č. 3320/93-450 rozhodnutí, jímž bylo citované rozhodnutí okresního úřadu ze dne 24. 3. 1992, č.j. OPÚ 215/2/91 R, zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Poté vydal Okresní úřad - pozemkový úřad v U.H. nové rozhodnutí ze dne 28. 9. 1995, č.j. OPÚ 215/21/91 R, jímž bylo určeno, že stěžovatel a V.Sch. jsou vlastníky požadovaných nemovitostí. Toto rozhodnutí na základě opravného prostředku povinné osoby Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem zrušil a věc vrátil Okresnímu úřadu v U.H. k dalšímu řízení. Krajský soud odůvodnil svoje rozhodnutí tak, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR mimoodvolacím řízení je nutno považovat za nulitní akt (paakt), neboť správní orgány nemohou rozhodovat o mimořádných opravných prostředcích tam, kde je dána přezkumná pravomoc soudu.
I. ÚS 223/97
S právním názorem Krajského soudu v Brně stěžovatel nesouhlasí, neboť ze spisu tohoto soudu, sp. zn. 29 Ca 116/92, je zřejmé, že v tomto případě nebylo v přezkumném řízení o opravném prostředku účastníků rozhodováno ve věci samé, ale jejich opravný prostředek byl pro procesní nedostatky odmítnut. Dále uvedl, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR nabylo právní moci, v přezkumném řízení nebylo vrchním soudem zrušeno a ani nebyl podán návrh na jeho zrušení. V tomto směru prý krajský soud překročil napadeným rozsudkem svoji pravomoc tím, že v rozporu s ust. §135 odst. 2 občanského soudního řádu v podstatě přezkoumal pravomocné rozhodnutí správního orgánu, a to ještě za využití vadného právního názoru.
Stěžovatel uvedl, že již nemá k dispozici žádný opravný prostředek proti napadenému rozsudku krajského soudu. Proto podal ústavní stížnost k Ústavnímu soudu a navrhl jeho zrušení.
Stěžovatel konečně uvedl, že jeho sestra V.Sch., zastoupená advokátem JUDr. T.H., CSc., podala u Ústavního soudu v téže věci ústavní stížnost a navrhl spojení obou stížností ke společnému projednání. Tomuto návrhu však nelze vyhovět, neboť usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 11. červa 1997, sp. zn. I. ÚS 193/97, byla ústavní stížnost V.Sch. jako návrh nepřípustný podle ust. §43 odst. 1 písm. f), §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Podmínky tohoto ustanovení jsou v souzené věci splněny.
Z dokladů předložených ve spise, sp. zn. I. ÚS 193/97, na
I. ÚS 223/97
které se stěžovatel obsahově odvolává, plyne, že napadeným rozsudkem krajského soudu bylo rozhodnutí Okresního úřadu v U.H. - pozemkového úřadu ze dne 28. 9. 1995, č.j. OPÚ 215/21/91 R, zrušeno a věc vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení. K rozhodnutí ve věci samé tedy nedošlo. Krajský soud v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvádí, že mu nezbylo než napadené správní rozhodnutí formálně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení, aniž se zabýval meritorními námitkami stěžovatele. Je tedy zřejmé, že řízení o nároku stěžovatele a V.Sch. o vydání nemovitostí je dosud v běhu a tyto osoby mají možnost v řízení před okresním úřadem své meritorní námitky uplatnit a hájit. V tomto směru - jak je z napadeného rozsudku patrno - krajský soud žádný závazný právní názor nevyslovil.
Ústavní soud se dále neztotožňuje s názorem stěžovatele, že jím podaná ústavní stížnost svým obsahem a dopadem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy v této věci [jak to má na mysli ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.], neboť tento názor nijak blíže nespecifikoval. Argumentace, že rozhodnutí Ústavního soudu o předmětné ústavní stížnosti má význam pro obdobné právní situace jiných právních subjektů, je zcela povšechná a nelze z ní dovodit splnění podmínek citovaného zákonného ustanovení.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustný návrh odmítl [§43 odst. 1 písm. f), §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 1997
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj