ECLI:CZ:US:1997:1.US.230.97
sp. zn. I. ÚS 230/97
Usnesení
I. ÚS 230/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů L.H. a I.S., obou zastoupených JUDr. O.Š., proti usnesení Městského zastupitelstva města Ž.n.S., ze dne 27. 6. 1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé svým podáním napadli usnesení Městského zastupitelstva města Ž.n.S., ze dne 27. června 1996, jímž byl schválen prodej obytného domu ve Ž.n.S. do vlastnictví Občanského sdružení N. Dovozují, že tímto usnesením městského zastupitelstva byl porušen čl. 11 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto se domáhají, aby Ústavní soud rozhodl tak, že se toto usnesení ruší.
V rámci ústavní stížnosti poukazují navrhovatelé na skutečnost, že na základě citovaného usnesení městského zastupitelstva došlo k realizaci kupní smlouvy ohledně převodu obytného domu do vlastnictví právního subjektu, který založili a
I. ÚS 230/97
jehož členy jsou pouze někteří z nájemců bytů. Navrhovatelé pak členy Občanského sdružení N. nejsou. Podle názoru navrhovatelů porušilo městské zastupitelstvo vlastní zásady privatizace obecního bytového fondu, které schválilo usnesením ze dne 22. 6. 1995, a to konkrétně v bodě V písm. a), neboť prodej domu nezahrnul všechny zájemce o koupi z řad nájemců. Navrhovatelé dovozují, že u nečlenů Občanského sdružení N. došlo k porušení základního práva vlastnit majetek. Současně však navrhovatel H. uvedl, že dal jasně najevo, že se nehodlá stát členem tohoto sdružení. Dopad celé věci je dle tvrzení navrhovatelů ten, že dnes Občanské sdružení N. nabízí svým nečlenům koupi bytu do osobního vlastnictví za tržní cenu, ač samo obytný dům koupilo za cenu výhodnou. Konečně poukazují navrhovatelé i na to, že smlouva kupní uzavřená 7. 8. 1996 mezi městem Ž.n.S. a Občanským sdružením N. je neplatná pro obcházení zákona (§39 o. z.).
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhlo město Ž.n.S. zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud se v případě této ústavní stížnosti musel nejprve zabývat otázkou, zda usnesení Městského zastupitelstva ve Ž.n.S. ze dne 27. 6. 1996 spadá pod kvalifikaci §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. Podle znění uvedeného paragrafu ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvo podle čl. 10 Ústavy.
Podle názoru ústavního soudu v případě napadeného usnesení Městského zastupitelstva ve Ž.n.S. otázka privatizace obecního bytového fondu byla zcela v kompetenci tohoto městského zastupitelstva, které ji také rozpracovalo do zásad
privatizace obecního bytového fondu. Navrhovatelé měli pak stejnou možnost jako ostatní nájemci prodaného domu se stát členy Občanského sdružení N., toto výslovně odmítl navrhovatel H. Nelze proto vyvozovat porušení čl. 11 odst. 1, 3 Listiny, pokud možnost pro všechny nájemce domu byla stejná a na nich samotných spočívalo, jak se rozhodnou. Pokud pak považují oba navrhovatelé uzavřenou kupní smlouvu ze 7. 8. 1996 za absolutně neplatnou, mohou v této otázce zvážit vedení soudního sporu, což se dosud nestalo.
Vzhledem ke shora uvedenému proto, že nebyly splněny předpoklady pro podání ústavní stížnosti, rozhodl Ústavní soud tak, že návrh navrhovatelů odmítl [§43 odst. 1 písm. e), f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] .
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. září 1997
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu
-,