ECLI:CZ:US:1997:1.US.235.96
sp. zn. I. ÚS 235/96
Usnesení
I. ÚS 235/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. J.R., zastoupeného advokátem JUDr. R.L., takto:
Návrh se od m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 26. 8. 1996, jehož přílohou byl i návrh ústavní stížnosti ze dne 8. 7. 1996.
Přípisem Ústavního soudu ze dne 3. 9. 1996 byl stěžovatel vyzván, aby odstranil nedostatky svého návrhu ve lhůtě do 30. 9. 1996. Tato lhůta mu byla na jeho žádost prodloužena, zejména mu bylo zdůrazněno, že podle §30 zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je třeba, aby stěžovatel již při podání návrhu byl zastoupen advokátem, který by také zajistil, aby návrh ústavní stížnosti splňoval podmínky pro něj stanovené v §72 a násl. uvedeného zákona. Tento požadavek nebyl věcně splněn do dnešního dne.
Stěžovatel si sice zajistil zastupování JUDr. R.L. a předložil '"upravený" návrh ze dne 23. 11. 1996, který soudu došel dne 4. 12. 1996. Návrh je však ve skutečnosti zcela novou stížností, která s původní ústavní stížností vůbec věcně nesouvisí, a proto ji soudce zpravodaj nemohl pokládat za splnění výzvy Ústavního soudu ze dne 3. 9. 1996. Protože tedy stěžovatel neodstranil ve stanovené lhůtě vady (původního) návrhu, na které byl upozorněn, především přesně nekonkretizoval, kterým rozhodnutím, eventuelně jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno to které jeho právo, soudce zpravodaj byl nucen návrh ústavní stížnosti mimo ústní jednání
I. ÚS 235/96
bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. Na tom již nemohl nic změnit ani přípis stěžovatele ze dne 27. 1. 1997, kterým se obrací proti usnesení státního zastupitelství ze dne 27. 6. 1996 a proti usnesení Policie ČR ze dne 9. 3. 1995.
Jelikož byla ústavní stížnost odmítnuta, Ústavní soud nemohl ani jednat o náhradě nákladů zastoupení stěžovatele (§83 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Soudce zpravodaj přezkoumal i výše zmíněný návrh ze dne 23. 11. 1996 z hlediska návrhu ústavní stížnosti jako zcela nového, směřujícího proti zásahu orgánů veřejné moci. Zjistil, že stěžovatelem vznesené námitky brojí proti rozhodnutím obecných soudů v roce 1984 či 1987, a v tom směru je třeba návrh ústavní stížnosti pokládat za podaný po lhůtě zákonem stanovené (§72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Pokud jde o ostatní námitky, nelze z podání odvodit, že v těchto případech jde o zásah do základních práv a svobod stěžovatele, zejména v případech podnětů k trestnímu stíhání třetích osob. Bylo proto nutno tuto verzi ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, rovněž odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 1997 JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj