ECLI:CZ:US:1997:1.US.239.97
sp. zn. I. ÚS 239/97
Usnesení
I. ÚS 239/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele P., zastoupeného JUDr. M.V., o ústavní stížnosti proti postupu Finančního úřadu Brno-venkov, spojené s návrhem na zrušení části zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal, aby Ústavní soud zakázal pokračování v zásahu Finančního úřadu Brno-venkov, do ústavně zaručených základních práv a svobod navrhovatele, kterého se tento úřad dopustil tím, že na neznámé místo odvezl movité věci navrhovatele a dále aby ústavní soud nařídil Finančnímu úřadu Brno-venkov, aby bez zbytečného odkladu obnovil stav před porušením zaručených základních práv a svobod navrhovatele a vrátil navrhovateli veškerý jeho, Finančním úřadem Brno-venkov zadržovaný, movitý majetek. Navrhovatel uvedl, že ze skladu v obci V. byly na příkaz finančního úřadu odvezeny stroje a materiál navrhovatele a jeho zákazníků v celkové hodnotě několika milionů korun, i když byl finanční úřad navrhovatelem několikrát upozorněn na to, že tento movitý majetek je v jeho vlastnictví. Se stroji a materiálem nakládal finanční úřad v rámci řízení s jiným subjektem a nepřipustil navrhovatele jako
I. ÚS 239/97
účastníka tohoto řízení, takže ten neměl žádnou možnost se postupu finančního úřadu bránit.
Dle názoru navrhovatele bylo postupem Finančního úřadu Brno-venkov porušeno jeho právo vlastnit majetek podle č1. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")a zároveň bylo porušeno i právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 2 Listiny.
Navrhovatel spojil svoji ústavní stížnost s návrhem na zrušení ustanovení §7, §12 odst. 5, §23 a §99 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento svůj návrh odůvodnil tím, že právě díky napadeným ustanovením zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, bylo navrhovateli znemožněno stát se účastníkem řízení, jehož předmětem byly movité věci v jeho vlastnictví. Uplatněním předmětných ustanovení zákona o správě daní a poplatků došlo k porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť pokud by byl navrhovatel daňovým subjektem ve smyslu zákona o správě daní a poplatků, mohl by správce daně nakládat s jeho majetkem pouze po splnění zákonných podmínek a navrhovatel by měl možnost využít zákonného postupu k ochraně svého vlastnictví. Při uplatnění předmětných ustanovení zákona tuto možnost ztratil. Zároveň byl tak zbaven i svého práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 2 Listiny, neboť s ním podle zákona o správě daní a poplatků nemohlo být jednáno jako s účastníkem řízení.
Po přezkoumání návrhu dospěl ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Pokud finanční úřad postupoval tak, jak navrhovatel v ústavní stížnosti uvádí, tedy neoprávněně zadržoval movité věci ve vlastnictví navrhovatele, měl se navrhovatel obrátit s žalobou na ochranu svých vlastnických práv na obecný soud, popřípadě podat trestní oznámení. Teprve poté, až by vyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, může se obrátit na Ústavní soud, tak jak je to stanoveno v §75 odst. 1 zákona o ústavním soudu, č. 182/1993 Sb.
I. ÚS 239/97
Vzhledem k tomu, že navrhovatel nevyčerpal dosud žádný z procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání odmítl. S ohledem na to, že řízení o ústavní stížnosti nebylo zahájeno, nemohl se Ústavní soud ani zabývat návrhem na zrušení části zákona č. 337/1992 Sb., který byl ve spojení s ústavní stížností podán.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. září 1997
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu