ECLI:CZ:US:1997:1.US.242.97
sp. zn. I. ÚS 242/97
Usnesení
I. ÚS 242/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Z.M., zastoupeného JUDr. A.J., advokátem , o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky; sp. zn. 2 Odon 19/97/2, ze dne 27. 5. 1997, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka T., sp. zn. 15 Co 245/96, ze dne 26. 9. 1996, za účasti vedlejších účastníků řízení Z.M. a A.S., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem napadá rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka T., sp. zn. 15 Co 245/96, ze dne 26. 9. 1996. a to pouze ve výroku o náhradě nákladů řízení. Vytýká tomuto odvolacímu rozhodnutí nesprávné posouzení otázky náhrady nákladů řízení, pokud v souvislosti s meritorním výrokem, jímž zrušil prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu v Táboře ze dne 20. 12. 1995, sp.zn. 4 C 8/95, a řízení zastavil, současně stanovil oběma odpůrcům povinnost nahradit společně a nerozdílně náklady řízení navrhovateli (A.S.) v částce 18.508 Kč.
Podle názoru navrhovatele výrok o náhradě nákladů řízení tak, jak je obsažen v rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, je v rozporu
s ustanovením čl. 2 odst. 2,3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel dále poukazuje na zachování lhůty k podání ústavní stížnosti a to ve vazbě na podané dovolání. Nejvyšší soud ČR rozhodl o navrhovatelově dovolání zamítavým výrokem 27. 5. 1997 pod sp. zn. 2 Odon 19/97/2. Citované dovolací rozhodnutí nabylo právní moci 12. 6. 1997, přičemž ústavní stížnost byla podána 7. 7. 1997, tedy ve lhůtě stanovené §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
Při posuzování uvedené ústavní stížnosti je potřebné připomenout, že Ústavní soud není vrcholem obecných soudů a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V případě této ústavní stížnosti pak nedošlo v postupu obecných soudů k rozporu s hlavou pátou Listiny, nebyl porušen čl. 36 Listiny, jak se mylně domnívá stěžovatel. Obsah podané ústavní stížnosti je typickým příkladem podání, které se snaží interpretovat postavení Ústavního soudu jako další přezkumné soudní instance v případě, kdy účastník neuspěl v řízení před obecnými soudy.
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti však není oprávněn generelně zasahovat do jurisdikce obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a nemůže si proto přisvojovat právo neomezeného přezkumného dohledu nad jejich činností s výjimkou ochrany ústavnosti dle §83 a násl. Ústavy. Vzhledem k tomu, že v případě předmětné ústavní stížnosti neshledal Ústavní soud v postupech obecných soudů rozpor s články 36, 37 a 38 Listiny, dospěl k závěru, že ústavní stížnost navrhovatele je zjevně neopodstatněná. Proto ji s poukazem na ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
I. ÚS 242/97
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 17. září 1997 Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu