ECLI:CZ:US:1997:1.US.252.97
sp. zn. I. ÚS 252/97
Usnesení
I. ÚS 252/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.J., zastoupeného JUDr. M.R., na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 5. 1997, čj. 2 Cdon 1061/96 - 106, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 11. 7. 1997, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 7. 1997, a k výzvě Ústavního soudu doplněnou přípisem ze dne 28. 8. 1997, podal stěžovatel Ústavnímu soudu návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 1997, čj. 2 Cdon 1061/96 - 106. Uvádí, že v řízení, které bylo ukončeno napadeným rozhodnutím, byly porušeny základní zásady občanského soudního řízení ve smyslu čl. 36, odst. 1 a 4 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Konkrétní porušení spočívá ve faktu, že ve věci dvakrát rozhodoval stejný předseda senátu, jednou při rozhodování jako předseda Vrchního soudu v Praze,
podruhé při rozhodování Nejvyššího soudu ČR. Jedná se podle něj o porušení principu, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.
Při posuzována podané ústavní stížnosti zkoumal Ústavní soud nejdříve, zda ústavní stížnost je přípustná podle ustanovení čl. 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná posledním dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
V daném případě byl časový průběh soudních řízení podle ústavní stížnosti tento: u Okresního soudu v Pardubicích byl v roce 1992 podán návrh na zahájení řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru stěžovatele proti A., s. p. V prvním stupni u Okresního soudu v Pardubicích byl vynesen rozsudek ze dne 21. 7. 1992, čj. 6 C 7/92, kterým byl návrh zamítnut. Proti tomuto rozsudku bylo podáno odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci. Králové ze dne 22. 12. 1992, čj. 10 Co 492/92 - 49, byl předchozí rozsudek změněn tak, že bylo návrhu vyhověno. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný, tj. A., s. p., odovolání k Vrchnímu soudu v Praze, který rozhodl rozsudkem ze dne 29. 4. 1994, čj. 6 Cdo 44/93 - 63, že rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové se zrušuje a věc se vrací soudu k dalšímu řízení. Krajský soud dále jednal a rozsudkem ze dne 19. 12. 1995, čj. 16 Co 624/94 - 83, rozhodl, že rozsudek Okresního soudu v Pardubicích se potvrzuje. Proti tomuto rozsudku stěžovatel podal dovolání, které usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 1997, čj. 2 Cdon 1061/96 - 106, bylo odmítnuto.
I. ÚS 252/97
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí o posledním řádném opravném prostředku nabylo právní moci dne 1. 2. 1996, přičemž se jedná o rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 1995, čj. 16 Co 624/94 - 83. Ústavní stížnost, která byla podána dne 17. 7. 1997, byla tedy podána opožděně. Navíc v daném případě dovolání podané Nejvyššímu soudu ČR bylo odmítnuto ve shodě s ustanovením §238 a §239 o. s. ř. jako nepřípustné a dovolací soud tak učinil bez věcného projednání. Přitom dospěl k závěru, že odvolací soud potvrdil v proběhlém řízení rozsudek soudu prvního stupně a že dovolání v posuzovaném případě směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Na základě výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh jako opožděný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu