ECLI:CZ:US:1997:1.US.262.96
sp. zn. I. ÚS 262/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele Zastupitelstva obce S., právně zastoupeného advokátem JUDr. P.K., o návrhu ústavní stížnosti proti zásahu Ministerstva hospodářství ČR do zaručeného práva obce na samosprávu, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 23. 9. 1996.
Ústavní stížností napadá dvě rozhodnutí Ministerstva hospodářství, která se týkají geologických prací, a navrhuje jejich zrušení s tím, že je považuje za zásah do Ústavou zaručeného práva na samosprávu. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel zřejmě nevyčerpal všechny řádné opravné prostředky, navrhuje aplikaci postupu podle ustanovení §75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj zjistil, že ústavní stížnost byla původně označena jako doplnění ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 86/96. Soudce zpravodaj tohoto senátu podání kvalifikoval jako novou samostatnou stížnost a ze spisu ji vyloučil. Návrh totiž směřoval proti jinému rozhodnutí než ústavní stížnost původní (ostatně sám stěžovatel hovoří o samostatné ústavní stížnosti). Tato nová ústavní stížnost byla odevzdána k poštovní přepravě dne 24. 9. 1996 a Ústavnímu soudu došla dne 25. 9. 1996.
Zmíněné ustanovení §75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, která by jinak byla nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
První napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 27. 7. 1993, druhé pak dne 29. 8. 1995. Ze srovnání časových údajů vyplývá, že lhůta jednoho roku nebyla dodržena ani v jednom případě, a proto soudce zpravodaj dále nezkoumal, zda jsou dány skutečnosti, které by mohly vést k závěru, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a podle ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením návrh odmítl.
Pro úplnost se uvádí, že i v případě, kdyby Ústavní soud dospěl k závěru, že byly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, musel by soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 1997
JUDr. Vladimír P a u l
soudce zpravodaj