ECLI:CZ:US:1997:1.US.279.96
sp. zn. I. ÚS 279/96
Usnesení
I. ÚS 279/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E.F., zastoupené advokátem JUDr. K.K., proti rozhodnutím Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 222/95, ze dne 6. 8. 1996, a sp. zn. 38 Ca 105/94, ze dne 27. 3. 1995, a dále proti rozhodnutí Okr.ú. - referátu okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ-1/3384/92-201/3, ze dne 14. 10. 1994, za účasti městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků Okr.ú., referátu okresního pozemkového úřadu, L., B., S., O., ČD., Okr.ú., finančního referátu, P., Obce P. a PF., takto:
Návrh s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Svou ústavní stížností ze dne 10. 10. 1996 napadá stěžovatelka rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca
I. ÚS 279/96
105/94, ze dne 27. 3. 1995, a sp. zn. 38 Ca 222/95, ze dne 6. 8. 1996, jakož i rozhodnutí Okr.ú. - referátu okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, sp. zn. PÚ-1/3384/92-201/3-153.
Ústavní stížnost byla stěžovatelkou podána na poště dne 11. října 1996.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1). Takovým rozhodnutím je v daném případě pouze rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 105/94, ze dne 27. 3. 1995, jímž byl v rámci správního přezkumu odmítnut opravný prostředek stěžovatelky, směřující proti rozhodnutí Okr.ú. - referátu okresního pozemkového úřadu, ze dne 14. 10. 1994, sp. zn. Pú-1/3384/92-201/3-153. Důvodem odmítnutí v rámci správního přezkumu soudem bylo opožděné podání opravného prostředku k soudu, tedy aplikace ustanovení §250p o. s. ř.
Pokud se týká rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 222/95, ze dne 6. 8. 1995, jak zjistil Ústavní soud z uvedeného spisu Městského soudu v Praze, jakož i z písemného vyjádření téhož soudu ze dne 23. 1. 1997, toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci. V mezidobí totiž došlo k zániku jednoho z účastníků řízení - S., a bylo třeba zjistit jeho právního nástupce. Tím se stal státní podnik O., kterému je v současné době rozhodnutí doručováno. Rovněž nebylo dosud řádně doručeno právnímu zástupci stěžovatelky. Za dané situace směřuje tedy ve vztahu k tomuto soudnímu rozhodnutí ústavní stížnost proti dosud nepravomocnému soudnímu rozhodnutí. Jedná se tedy v této části o ústavní stížnost podanou p ř e d č a s n ě, neboť odporuje ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
I. ÚS 279/96
Ohledně té části ústavní stížnosti, která se týká rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 105/94, ze dne 27. 3. 1995, pak již jedenkráte Ústavní soud odmítavé rozhodnutí vydal, a to pod sp. zn. IV. ÚS 157/95, dne 22. 8. 1995. Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti bylo její opožděné podání. Z citovaného rozhodnutí Ústavního soudu je zřejmé, že právní moc napadeného rozhodnutí nastala 14. 4. 1995 dle doložky právní moci ve spise obsažené, což opětovně Ústavní soud ověřil přímo z citovaného spisu Městského soudu v Praze, lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula proto dne 12. 6. 1995. Pokud tedy ústavní stížnost byla podána stěžovatelkou na poště dne 11. 10. 1996, stalo se tak rok a čtyři měsíce po uplynutí šedesátidenní zákonné lhůty. Je tedy nutno posuzovat tuto ústavní stížnost jako pozdě podanou ve smyslu ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Současně je na místě poukázat na nemožnost aplikace ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., neboť v daném případě vyčerpala stěžovatelka všechny prostředky procesní ochrany, které jí právo poskytuje. I kdyby se tak nestalo, pak již uplynula roční lhůta ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti došlo.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným proto nezbylo Ústavnímu soudu, než podanou ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 27. února 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR