ECLI:CZ:US:1997:1.US.289.96
sp. zn. I. ÚS 289/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 289/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodaje JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatelek 1) M.H., 2) J.Š., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.Š., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, sp. zn. 12 Co 393/96, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem ústavní stížnosti ze dne 18. 10. 1996 se stěžovatelky domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, sp. zn. 12 Co 393/96, kterým byl v napadené části, tj. ve výroku pod bodem II., potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 11. 1995, čj. 9 C 447/91 - 145. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto o povinnosti P., pod bodem I., o jeho povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci - pozemku č. 6143 s dílnou v katastrálním území P. do 15 dnů od právní moci rozsudku, a to každé stěžovatelce z jedné poloviny. Pod bodem II. výroku byl zamítnut návrh stěžovatelek na uložení stejné povinnosti žalovanému, pokud jde o vydání pozemků čp. 6139, 6140, 6141, včetně zástavby. Pod body III. a IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. O zamítnutí návrhu pod bodem II. bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve shodě s ustanovením §10 odst. 4 zákona č. 403/1990 Sb., v platném znění, nebol na předmětných pozemcích byly po 20. 10. 1961 (tj. po převzetí pozemků státem) zřízeny stavby.
Stěžovatelky odvoláním napadly výrok pod bodem II. (a dále pod bodem III. - ohledně nákladů řízení) rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 9. 11. 1995, čj. 9 C 447/91 - 145, a argumentují zejména skutečností, že se u předmětných nemovitostí v daném případě nejedná o novou stavbu, nýbrž o nahrazení jedné
I. ÚS 289/96
stavební konstrukce jinou se zachováním stejné funkce. Napadají dále provedené důkazní řízení a hodnocení důkazů, provedených v souvislosti s průkazem této skutečnosti. Odvolací soud po přezkoumání vznesených námitek napadené rozhodnutí v části dotčené odvoláním ve shodě s ustanovením §219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřily své přesvědčení, že došlo k porušení článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, když vlastnické právo k nemovitostem, které měly být stěžovatelkám vráceny, pro nesprávné hodnocení obnoveno nebylo a zároveň došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť soudní řízení je vedeno od r. 1991 se značnými průtahy.
Podle článku 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Činí tak tehdy, došlo-li k porušení základního práva nebo podle čl. 10 Ústavy České republiky.
Ústavní stížnost vytýká předcházejícím řízením vady, spočívající v nesprávném posouzení provedených důkazů, a v důsledku toho porušení základních práv podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudce zpravodaj zjistil ze soudního spisu, že pokud se týká předcházejícího soudního řízení, soud prvního stupně provedl velmi podrobné dokazování, na jehož základě zjistil skutkový stav dostatečně pro vytvoření správného právního názoru. Jednotlivé důkazy byly hodnoceny v souladu s ustanovením §157 odst. 2 o. S. ř., podstatná zjištění jsou uvedena v odůvodnění rozhodnutí a odvolací soud po provedeném odvolacím řízení v souladu s ustanovením §219 o. s. ř. toto rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Nedošlo tedy k zásahu do práv stěžovatelek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ani podle čl. 38 odst. 2 citované Listiny, neboť délka soudního řízení v tomto restitučním případě neměla vliv na obsah rozhodnutí a ani z podané ústavní stížnosti nevyplývalo, čím mělo být zasaženo do ústavou chráněných práv stěžovatelek. Skutečnost, že soudy zaujaly jiný právní názor než stěžovatelky, neznamená automaticky, že došlo k porušení jejich práv.
Soudce zpravodaj musel proto konstatovat, že postupem ani rozhodnutími obou soudů nebyla porušena ústavní práva stěžovatelek, když byla částečně zamítnuta jejich žaloba na vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb., protože tento zákon navíc pamatuje ve svém §10 a §14 na řešení případů, kdy oprávněné osobě nelze nemovitost vydat. Musel proto dospět až k závěru, že byl podán návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.
I. ÚS 289/96
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. I
V Brně dne 4. března 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj