ECLI:CZ:US:1997:1.US.295.96
sp. zn. I. ÚS 295/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 295/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů 1) R.T., 2) O.T., obou zastoupených advokátem JUDr. Z.M., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 1996, čj.29 Ca 203/96 - 23, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včasným podáním ze dne 29. 10. 1996 podávají stěžovatelé Ústavnímu soudu návrh ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 8. 1996, čj. 29 Ca 203/96 - 23. Tímto rozhodnutím byl odmítnut opravný prostředek účastníků o přezkoumání správního orgánu, O.ú., pozemkového úřadu, ze dne 10. 4. 1996, čj. OPÚ/R-556/96/2562/92. Uvedeným správním rozhodnutím bylo podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území Š.D., L., s tím, že usnesením ze dne 28. 5. 1996, čj. 10 Ca 239/96 - 11, vyslovil svou místní nepříslušnost Krajský soud v Českých Budějovicích, u kterého byl návrh na přezkoumání správního rozhodnutí původně podán, a věc byla postoupena Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.
Krajský soud v Brně odmítl opravný prostředek dle ustanovení §250p občanského soudního řádu s tím, že stěžovatelé přes výzvu soudu k odstranění vad návrhu v přiměřené lhůtě, prodloužené k žádosti stěžovatelů o měsíc, tyto vady neodstranili. V předmětném usnesení krajský soud uvádí, že nedostatek tvrzení, že
I. ÚS 295/96
vydáním napadeného správního rozhodnutí byl porušen zákon a jaké jsou důvody tohoto tvrzení a neuvedení závěrečného petitu představují vady návrhu, které brání jeho věcnému vyřízení ve smyslu ustanovení §250p občanského soudního řádu.
V ústavní stížnosti stěžovatelé napadají jak uvedené vlastní správní rozhodnutí O.ú.- pozemkového úřadu, tak usnesení Krajského soudu v Brně. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně uvádějí stěžovatelé, že tento soud odůvodnil odmítnutí opravného prostředku tím, že ačkoliv soud poučil stěžovatele a současně je vyzval k odstranění vad podání, stěžovatelé neodstranili vady podání, jejichž odstranění soud nařídil, přičemž jde o vady, které brání věcnému vyřízení návrhu. Stěžovatelé mají za to, že uvedeným usnesením krajského soudu, tj. odmítnutím opravného prostředku pouze z formálních důvodů, došlo k porušení principu plné ochrany práva, a tedy jednoho ze základních lidských práv a svobod zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Podle čl. 83 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., ústavy ČR, je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 této ústavy ústavní soud rozhoduje také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Své přezkumné pravomoci vykonává, zejména došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky. To však v dané věci nebylo zjištěno. Krajský soud v Českých Budějovicích při podání návrhu stěžovatele usnesením ze dne 22. 5. 1996, čj. 10 Ca 239/96 - 3, poučil o náležitostech opravného prostředku a současně vyzval k odstranění vad návrhu v přiměřené lhůtě prodloužené k žádosti stěžovatelů o měsíc. Přes poučení a výzvu soudu k odstranění vad návrhu s poskytnutím přiměřené (a dále prodloužené) lhůty vady podání odstraněny nebyly a nedošlo tedy k jeho
věcnému vyřízení podle ustanovení §250p občanského soudního řádu. Stěžovatelé se tedy nevyužitím možnosti odstranit vady podání sami připravili o možnost věcného přezkoumání návrhu.
Soudce zpravodaj tedy nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů z titulu námitek uplatněných stěžovateli a dospěl k závěru, že stěžovatelé předložili návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením návrh odmítl. Námitkami v rozsahu správního rozhodnutí se Ústavní soud nemohl zabývat, neboť k rozhodnutí v meritu věci krajským soudem nedošlo a nebyla tedy splněna podmínka dle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, když nedošlo k rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
O náhradě nákladů za právní zastoupení stěžovatelů nemohl Ústavní soud podle §83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, rozhodnout, protože ústavní stížnost byla
I. ÚS 295/96
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 1997 JUDr.Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj