ECLI:CZ:US:1997:1.US.325.97
sp. zn. I. ÚS 325/97
Usnesení
I. ÚS 325/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J.M., zastoupeného advokátkou JUDr. R.H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 1997, č.j. 13 Co 265/97-23, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 21. 1. 1997, č.j. 15 C 68/96-12, zamítl Obvodní soud pro Prahu 1 stěžovatelovu žalobu proti České republice - Ministerstvu financí ČR - o zaplacení částky 60 000 Kč jako náhrady za propadlý movitý majetek, který mu byl odňat v důsledku odsouzení pro trestný čin opuštění republiky v roce 1982. Důvodem zamítavého rozsudku byla skutečnost, že stěžovatel nepodal žádost o finanční náhradu ve lhůtě do 1. 4. 1992, stanovené v ustanovení §.13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Citovaným rozsudkem městského soudu byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a proti rozsudku bylo podle ustanovení §239 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") připuštěno dovolání.
I. ÚS 325/97
Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž zejména uvedl, že jím byla porušena ustanovení čl. 10 Ústavy a č1. 1, čl. 3 odst. 1, č1. 4 odst. 3 a čl. 14 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Jak ústavní soud zjistil dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1, podal stěžovatel v souzené věci dne 4. 8. 1997 dovolání. Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu,- jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Tato procesní situace nastala i v souzené věci.
Z výše uvedeného vyplývá, že v daném případě zákonný dovolací důvod byl naplněn, neboť Městský soud v Praze ve smyslu citovaného ustanovení napadeným rozsudkem dovolání připustil. Podané dovolání je proto nutno považovat za procesní prostředek ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 3, C.H. Beck Praha 1995, str. 311).
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 1997
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj