ECLI:CZ:US:1997:1.US.339.96
sp. zn. I. ÚS 339/96
Usnesení
I. ÚS 339/96 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele P.F., zastoupeného JUDr. V.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Vrchního soudu v Praze, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 3 T 18/93, který byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 5 To 78/95. Uvedeným rozsudkem byl navrhovatel uznán vinným trestnými činy podílnictví podle §251a odst. l., 3 tr. zákona a §251 odst. 1 písm. a) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oblasti zprostředkování, nákupu a prodeje vozidel na dobu tří let. Navrhovatel je přesvědčen, že byl obžalován účelově, v jeho jednání, jež bylo kvalifikováno jako trestný čin, mu nebyl prokázán úmysl. Trest odnětí svobody mu byl uložen rovněž účelově
I. ÚS 339/96
v uvedené délce proto, aby pokryl dlouhotrvající předchozí vazbu. V uvedeném postupu soudu spatřuje navrhovatel porušení svých základních lidských práv a svobod.
Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stanoví. Navrhovatel neuvedl, které jeho základní právo nebo svoboda byly postupem a rozhodnutími soudů porušeny (§72 odst. 1 cit. zák.), navrhovatel nepřiložil k návrhu kopii posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud proto nemohl zjistit, zda byla zachována zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti (72 odst. 2 cit. zák.), a dále nemohl soud zjistit, zda navrhovatel skutečně dle svého tvrzení vyčerpal všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zák.). A konečně v plné moci advokátovi nebylo výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem (§31 odst. 2 cit.zák.).
Na základě uvedených skutečností Ústavní soud navrhovatele na vady návrhu upozornil a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel ve stanovené lhůtě nedostatky návrhu neodstranil, dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 15. července 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu