ECLI:CZ:US:1997:1.US.430.97
sp. zn. I. ÚS 430/97
Usnesení
I. ÚS 430/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.Ch., zastoupeného advokátem JUDr. ing. J.K., proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 9. 10. 1997, sp. zn. KZv 320/97, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Z obsahu spisu vyplývá, že při výslechu stěžovatele jako svědka ve věci obviněného V.K., konaného dne 29. 8. 1997, mu vyšetřovatel Policie ČR - Krajského úřadu vyšetřování v H.K., pracoviště Ch., odmítl vydat kopii
I. ÚS 430/97
protokolu o jeho výslechu. Jako důvod uvedl, že ustanovení §65 odst. 1 trestního řádu taxativně stanoví výčet osob, které mají právo nahlížet do spisu, činit si z něho výpisky a poznámky a pořizovat si kopie spisů či jejich částí. Protože svědek mezi těmito osobami uveden není, právo nahlížet do spisu a pořizovat si z něho kopie prý nemá. Dne 4. 9. 1997 stěžovatel prohlásil, že z tohoto důvodu výpověď v rámci konfrontace s obviněným odmítá. Usnesením vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování v H.K., pracoviště Ch., ze dne 10. 9. 1997, sp. zn ČVS: KVV 48/97, mu byla za toto jednání podle ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu udělena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč.
Napadeným usnesením Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové byla stížnost stěžovatele jako nedůvodná zamítnuta. V odůvodnění svého usnesení uvedlo, že stěžovatel - svědek byl před započetím konfrontace poučen o právu odepřít výpověď podle ustanovení §100 trestního řádu a do protokolu uvedl, že důvod k odepření výpovědi nemá. Svoji výpověď při konfrontaci však podmínil poskytnutím kopie protokolu o svém výslechu a na tomto stanovisku setrval i poté, co byl poučen o následcích bezdůvodného odepření výpovědi podle §66 odst. 1 trestního řádu. Státní zastupitelství dospělo k závěru, že z ustanovení §65 trestního řádu vyplývá, že svědek nepatří mezi osoby, které mají právo nahlížet do spisu, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Stěžovatel tedy pro odepření konfrontace neměl zákonný důvod a svým konáním zmařil provedení jednoho z velmi důležitých vyšetřovacích úkonů. Proto mu prý vyšetřovatel právem uložil pořádkovou pokutu ve výši 20 000,- Kč.
I. ÚS 430/97
Citované usnesení krajského státního zastupitelství napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní zejména uvedl, že právo svědka obdržet kopii protokolu o jeho výslechu není v trestním řádu upraveno ani pozitivně ani negativně a mělo by se prý proto postupovat podle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy, z nichž vyplývá, že každý (občan) může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Zároveň platí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy).
Podle názoru stěžovatele z ustanovení §65 odst. 1 trestního řádu sice vyplývá, že svědek nemá právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí, leč v daném případě prý stěžovatel "nechtěl nahlížet do spisu a ani nepožadoval kopie spisu, ale žádal pouze o vydání kopie protokolu o svém výslechu". Jako důvod svého požadavku, jímž podmiňoval i provedení konfrontace, stěžovatel uvedl potřebu právní jistoty, "tzn. že jeho svědecká výpověď nebude zneužita proti němu samému". Z ustanovení §65 odst. 3 trestního řádu je zřejmé, že tomu, kdo měl být úkonu přítomen, nemůže být odepřeno nahlédnutí do protokolu o tomto úkonu, přičemž svědek je oprávněn nejen nahlédnout do protokolu o svém výslechu, ale má i povinnost jej podepsat. Proto by prý měl mít také právo na své náklady kopii tohoto protokolu obdržet. Odepření kopie protokolu o výslechu stěžovatele je prý v rozporu i s čl. 10 odst. 1 Listiny, podle něhož má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst
I. ÚS 430/97
a chráněno jeho jméno. Při případném "zneužití" tohoto protokolu stěžovatel totiž údajně není "schopen dokázat obsah své svědecké výpovědi a mohl by být obviněn z trestného činu křivé výpovědi podle §175 trestního zákona".
Proto stěžovatel navrhl, aby bylo napadené usnesení krajského státního zastupitelství zrušeno.
Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti fakticky nenapadá citované usnesení krajského státního zastupitelství, ale brojí proti postupu vyšetřovatele, který mu neumožnil pořídit si kopii protokolu svého výslechu. V této souvislosti se však dopouští omylu, jestliže tvrdí, že vyšetřovatel chybně aplikoval ustanovení §65 odst. 1 trestního řádu. Z citovaného ustanovení totiž - jak již bylo uvedeno - vyplývá, že právo nahlížet do spisů, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí, svědkovi přiznáno není. Podle tohoto ustanovení dále platí, že v přípravném řízení tak mohou jiné osoby činit "se souhlasem ... státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatňování jejich práv". Z toho je možné toliko dovozovat, že zřejmě nelze vyloučit přiznání tohoto práva stěžovateli (byt v postavení svědka), leč pouze se souhlasem příslušného orgánů činného v trestním řízení, a to za podmínky, že by toho bylo třeba k uplatňování jeho práv.
Stěžovatelova argumentace pomocí ústavního principu, že "každý může činit, co není zákonem zakázáno a státní moc může činit pouze to, co zákon dovoluje", je proto nepřípadná, neboť
I. ÚS 430/97
v souzené věci vyšetřovatel v souladu s §65 odst. 1 trestního řádu měl právo stěžovateli odmítnout vydání kopie protokolu o jeho výslechu. Je zřejmé, že protokol o výslechu svědka je součástí příslušného spisu ve smyslu citovaného ustanovení, takže se stěžovatel mýlí, pokud tvrdí, že nepožadoval kopii spisu, ale pouze "vydání protokolu o svém výslechu".
Stěžovatel sám připouští, že v souladu s ustanovením §65 odst. 3 trestního řádu má svědek právo do protokolu o svém výslechu nahlédnout a je povinen jej podepsat. Tvrzení, že "proto by měl mít též právo obdržet na své náklady kopii tohoto protokolu" je však toliko jeho dedukcí, již nelze chápat jinak než jako částečnou kritiku stávající právní úpravy, popř. podnět de lege ferenda, který však ústavnímu soudu nepřísluší hodnotit.
Neakceptovatelnou je rovněž stěžovatelova námitka, odvolávající se na údajné porušení čl. 10 odst. 1 Listiny. Stěžovatel totiž sám uvádí, že nevydání kopie protokolu by za určitých okolností mohlo vést k jeho "případnému zneužití" či k jeho nesprávnému obvinění z trestného činu křivé výpovědi. Z toho vyplývá, že mezi odepřením vydání kopie předmětného protokolu a základním právem podle čl. 10 odst. 1 Listiny neexistuje přímá vazba a ani stěžovatel blíže neuvádí, v čem konkrétní možné nebezpečí spatřuje. Odepření vydat stěžovateli - svědkovi kopii protokolu o jeho výslechu a odmítnutí svědecké výpovědi jsou podle názoru ústavního soudu dvě relativně nezávislé procesní instituce, jež nelze směšovat a vzájemně podmiňovat. Stěžovatel tedy neměl právo vázat svůj souhlas s provedením vyšetřovacího úkonu na jiné podmínky, v tomto
I. ÚS 430/97
případě na obdržení kopie protokolu o svém výslechu, neboť takovou možnost ze zákona vyvodit nelze. Stěžovatelův argument o případném zneužití protokolu o jeho výslechu tedy ústavní soud v souzené věci považuje za spekulativní.
Za tohoto stavu dospěl ústavní soud k názoru, že k porušení stěžovatelem citovaných článků Listiny a ústavy České republiky nedošlo.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 1997
JUDr. Vojen Güttler
soudce zpravodaj