ECLI:CZ:US:1997:1.US.434.97
sp. zn. I. ÚS 434/97
Usnesení
I. ÚS 434/97
Č E S K Á R E P U B L I K A
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele PhDr. T.V., zastoupeného JUDr. H.T., , o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozsudků Městského soudu v Praze, sp. zn. 34 C 33/93, Vrchního soudu v Praze, sp.zn. 1 Co 83/95, a Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 1 Cdon 30/97. Dle tvrzení navrhovatele uvedené soudy se ve svých rozhodnutích nevypořádaly se všemi jeho námitkami a neprovedly listinné důkazy, které navrhoval, čímž v celém řízení nebyla dodržena zásada rovnosti stran ve smyslu ustanovení §18 a §120 o. s. ř. Tím došlo k porušení základního práva
I. ÚS 434/97
navrhovatele zakotveného v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to práva na rovnost účastníků v řízení.
Po přezkoumání návrhu Ústavní soud zjistil, že na navrhovatele podal PhDr. A.B. žalobu na ochranu osobnosti v souvislosti se dvěma články, které o něm navrhovatel uveřejnil v denním tisku. Soudy prvého i druhého stupně žalobě vyhověly a uložily navrhovateli náhradu nemajetkové újmy. Navrhovatel se však cítil poškozen na svých právech, a proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR zrušil části výroků obou soudů a vrátil věc Městskému soudu v Praze k novému projednání. Po tomto rozsudku Nejvyššího soudu ČR není řízení v předmětné věci dosud skončeno. Vzhledem k tomu, že předchozími rozhodnutími bylo dle navrhovatele porušeno jeho základní právo, podal již nyní ústavní stížnost proti uvedeným rozsudkům.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Dle ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vzhledem k tomu, že řízení o opravných prostředcích dosud nebylo skončeno, Ústavní soud nemůže posoudit, zda soudy v předchozím řízení skutečně porušily některé ze základních práv navrhovatele dle Listiny základních práv a svobod. Navíc poté, co ve věci rozhodne Městský soud v Praze, má navrhovatel opět možnost podat proti vydanému rozhodnutí opravný prostředek, z tohoto hlediska tedy navrhovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje.
I. ÚS 434/97
Podle názoru Ústavního soudu jsou vzhledem k uvedeným skutečnostem splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 9. prosince 1997
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.. soudce Ústavního soudu